Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2492/15 ECLI:CZ:US:2015:2.US.2492.15.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to remove formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto II.ÚS 2492/15
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a prisoner against a robbery conviction. The applicant failed to address formal defects and the mandatory requirement of legal representation within the prescribed deadline. Consequently, the court could not examine the merits of the complaint and had to reject the petition.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30, § 31, § 34 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to remove formal defects or lacks mandatory legal representation, as the court cannot substitute for the applicant's inaction in exhausting remedies.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation formal defects of petition constitutional complaint dismissal exhaustion of remedies Constitutional Court procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 34 of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele J. H., t. č. Věznice Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Okresního soudu Sokolov č. j. zn. 3 T 106/2014-318,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 14. 8. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost", kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž byl odsouzen za spáchání trestného činu loupeže k trestu odnětí svobody v délce 36 měsíců. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, které však Krajský soud v Plzni blíže nespecifikovaným rozhodnutím zamítl.

Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo dostatečně patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 4. 9. 2015, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 5. 10. 2015.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně posoudit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2015

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj