Constitutional Court dismisses request to refer judge's salary case to plenary session due to procedural rules.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the request to refer a judge's salary case to a plenary session. The petitioner argued that the Supreme Court's decision retroactively granting salary claims violated fundamental rights and contradicted prior constitutional rulings. The court rejected the referral request because the relevant Senate voted unanimously to decide the case itself, as the plenary had explicitly reserved the right to decide only upon a unanimous Senate proposal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court's plenary session may decide on a case only if the relevant Senate unanimously proposes it, and a Senate's unanimous decision to decide the case itself precludes such a proposal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Senát Ústavního soudu ve složení předseda JUDr. Tomáš Lichovník, soudce JUDr. Vladimír Sládeček (soudce zpravodaj) a zastupující soudce JUDr. Pavel Rychetský rozhodl ve věci návrhu České republiky - Okresního soudu Brno-venkov, jednajícího Mgr. Petrem Jirsou, předsedou soudu, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 3173/38, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Věc
sp. zn. IV. ÚS 953/15
se postupuje k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
Odůvodnění
I. Návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2015, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované (stěžovatelka) bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelka s částí výroku II nesouhlasí a považuje jej za zásah do svého základního práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu. Zpětně přiznané nároky se jeví jako rozporné se závěry nálezu Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 28/13
ze dne 10. 7. 2014 (161/2014 Sb.), o nichž se stěžovatelka domnívá, že materiálně dopadají nejen na platové nároky soudců založené v letech 2013 a 2014 (které byly předmětem posouzení ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 28/13
), nýbrž že dopadají obecně rovněž na nároky eventuálně založené v letech 2011 a 2012, které byly předmětem napadeného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť materiální podmínky pro jejich aplikaci jsou v obou uvedených obdobích naplněny v zásadě totožným způsobem. Pokud Nejvyšší soud obecné závěry Ústavního soudu nezohlednil a přiznal svým výrokem zpětně nároky založené v letech 2011 a 2012, a to za principiálně totožné situace, jakou posuzoval Ústavní soud v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 28/13
, porušil tím základní práva účastnice řízení (stěžovatelky). Obě posuzovaná období se totiž liší formálně toliko v zákonem původně stanovené výši tzv. násobku (2,5 násobek, resp. 2,75 násobek), nikoliv však v aspektech, které byly pro citované závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 28/13
rozhodné.
II. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby příslušný senát postoupil věc plénu Ústavního soudu, neboť se jedná o závažnou problematiku, kterou se plénum Ústavního soudu dlouhodobě zabývá v řízení o abstraktní kontrole norem a konečně lze považovat za vhodné, aby problematika platů soudců byla (po přibližně patnácti letech) završena nálezem pléna, který nedá prostor pro další vývoj právního názoru jednotlivých senátů a otázku platových nároků soudců judikatorně uzavře.
Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14, o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
IV. senát, příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 953/15
podle rozvrhu práce na rok 2015 ze dne 1. 1. 2015 č. j. Org. 1/15, s ohledem na závažnost věci a skutečnost, že o platech soudců je rozhodováno plénem Ústavního soudu (
sp. zn. Pl. ÚS 9/05
,
Pl. ÚS 13/08
,
Pl. ÚS 34/04
,
Pl. ÚS 33/11
,
Pl. ÚS 11/02
,
Pl. ÚS 16/11
,
Pl. ÚS 43/04
,
Pl. ÚS 12/10
,
Pl. ÚS 16/2000
,
Pl. ÚS 55/05
,
Pl. ÚS 18/99
,
Pl. ÚS 13/99
,
Pl. ÚS 23/09
,
Pl. ÚS 20/11
,
Pl. ÚS 17/10
), rozhodl, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
V Brně, dne 8. září 2015
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu