Constitutional Court dismisses complaint as frivolous regarding low lawyer fees in execution costs. The court rejects claims of unequal treatment and minimum wage violations. The case is deemed a trivial matter with no significant constitutional issue. The court finds the complaint lacks merit and is not a serious excess. The decision upholds the statutory fee schedule for legal services. The court emphasizes the bagatelnity of the case and the inapplicability of minimum wage laws to lawyers. The complaint is rejected under the provision for obviously unfounded constitutional complaints.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Pavla Rycheckého a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Města Sokolov, sídlem Sokolov, Rokycanova 1929, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jiráskova 2, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2015 sp. zn. 27 EXE 7560/2014 a příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Ivo Luhana, soudního exekutora se sídlem v Praze ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. 099 EX 9532/14, spojené s návrhem na zrušení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v jeho exekuční věci, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva na rovnost účastníků v řízení, zaručeného Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"); současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené ustanovení právního předpisu - advokátního tarifu.

Napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce bylo rozhodnuto, že povinný je stěžovateli (oprávněnému) povinen nahradit náklady exekuce ve výši 484 Kč. Soudní exekutor vycházel z ustanovení §14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100,- Kč za každý z těchto úkonů. Rovněž ústavní stížností napadeným usnesením Okresní soud v Sokolově námitky stěžovatele proti tomuto příkazu zamítl; ztotožnil se s argumentací soudního exekutora a potvrdil, že aplikoval správné ustanovení právního předpisu, a správně je i vyložil.

V ústavní stížnosti stěžovatel - s odkazy na čl. 37 odst. 3 Listiny a ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. - namítá, že napadená rozhodnutí porušují tam zakotvený princip rovnosti účastníků občanskoprávního řízení, a ignorují rovněž ustanovení § 270 odst. 3 o. s. ř., podle kterého má oprávněný nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí. Připomíná též, že v případě náhrady nákladů povinného by advokátní odměna byla výrazně vyšší a dovozuje i další "nesystémovosti" aplikované právní úpravy; podle jeho názoru by obecný soud účelnost vynaložených nákladů měl posuzovat na základě své vlastní úvahy, a nikoliv "direktivně" stanoveným podzákonným právním předpisem, který je nadto ústavně nekonformní.

Stěžovatel ve své argumentaci poukázal též na nařízení vlády č. 204/2014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy. Z citovaného právního předpisu vyplývá, že v osmé skupině prací činí nejnižší úroveň zaručené mzdy částku 110,- Kč za hodinu a 18.400,- Kč za měsíc. Stanovená odměna advokáta ve výši 100,- Kč za každý úkon právní služby nedosahuje ani nejnižší úroveň zaručené mzdy.

Ústavní soud pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, resp. námitky tam vznesené, v ústavněprávní rovině neobstály.

To je zde významné potud, že projednávaná ústavní stížnost se v rozhodném smyslu připodobňuje ústavním stížnostem vedeným pod

sp. zn. III. ÚS 1267/15

,

III. ÚS 1417/15

,

I. ÚS 1537/15

a

I. ÚS 1562/15

,

III. ÚS 1733/15

, které Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.

V těchto rozhodnutích Ústavní soud vyložil, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení obecně postupuje velmi zdrženlivě, a zároveň konstatoval, že námitky uplatněné stěžovatelem neoznačují natolik závažný exces v rozhodování obecných soudů, aby musel zasáhnout.

Současně - v dané věci, jakož výše označených - jde o peněžně nízkou částku, která ji identifikuje jako tzv. věc bagatelní, což ústavní stížnost posouvá do roviny, v níž je vyžadován zvláště závažný zásah do právního postavení stěžovatele, aby bylo možno dovodit porušení jeho základních práv a svobod, a tím otevřen prostor pro ingerenci Ústavního soudu. O takovou situaci, však - stejně jako ve věcech odkazovaných - zde nejde. V podrobnostech se na tato rozhodnutí odkazuje.

Poukazuje-li stěžovatel na nařízení vlády o minimální mzdě, tak toto se v případě advokátů, jakožto představitelů tzv. svobodných povolání, neaplikuje. Krom toho stěžovatel srovnává hodinovou mzdu s úkonem právní služby, což jsou jednotky vzájemně nesouměřitelné.

Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl; vzhledem k tomu musel být odmítnut - coby akcesorický - i návrh na zrušení jí napadeného ustanovení (§ 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu