Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding fair trial rights in ongoing criminal proceedings.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected Stanislava Vodička's constitutional complaint against decisions by the Prosecutor's Office and the Police regarding tax fraud. The applicant argued that her rights to a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated, but the Court noted an identical complaint was previously dismissed. The Court upheld its prior ruling that such procedural steps do not constitute arbitrary acts warranting constitutional intervention.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as manifestly unfounded when the contested administrative or judicial acts do not amount to arbitrariness justifying intervention in ongoing criminal proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Vodičky, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. ledna 2015 č. j. VZV 23/2014-273 a usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby
kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, ze dne 8. října 2014 č. j. OKFK-3459-40/TČ-2014-251202-C, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 20. března 2015 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práv vyplývajících z čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Ústavní soud již v minulosti rozhodl o obsahově totožné ústavní stížnosti stěžovatele, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 852/15
ze dne 11. června 2015. V něm Ústavní soud dospěl k závěru, že napadený postup orgánů činných v trestním řízení nelze považovat za svévoli, která jako jediná může být důvodem pro zásah Ústavního soudu do přípravné fáze doposud probíhajícího trestního řízení. Tento závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, o kterou se výslovně citované usnesení opírá, a ani v projednávané věci nebyl shledán důvod, proč se od ní odchýlit. Ústavní soud se rovněž ztotožňuje s hodnocením skutkových okolností, takže i v tomto ohledu bylo možno pro stručnost na toto usnesení odkázat.
3. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu