Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding disproportionate enforcement costs and lawyer fee regulation. The court rejects claims of unequal treatment and unconstitutional fee structures. The decision upholds the lower court's ruling on enforcement costs. The court finds no extreme violation of justice principles. The complaint is deemed clearly unfounded and lacks constitutional relevance.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the City of Žlutice against enforcement cost orders and a regulation on lawyer fees. The complainant argued that the fixed costs were disproportionate and that the fee schedule violated the principle of equality by applying different standards based on case value. The court determined that the lower courts correctly applied the law and that the complaint lacked the extreme legal error required for constitutional review. Consequently, the court ruled that the complaint was clearly unfounded and did not warrant intervention.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not review enforcement cost decisions unless they represent an extreme violation of justice principles, and complaints regarding the interpretation of simple law are inadmissible unless they reach constitutional relevance.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Město Žlutice, adresa: Velké Náměstí 144, 364 52 Žlutice, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, 360 Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. června 2015 č. j. 27 EXE 750/2015-22 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Jiřího Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1 se sídlem Karlovo nám. 17, 120 00 Praha 2 ze dne 21. dubna 2015 č. j. 099 EX 1516/15-10, spojené s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech a JUDr. Jiřího Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 17. 7. 2015 napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podle názoru stěžovatele úhrada nákladů exekuce uložená povinnému ve výši 484,- Kč je zcela nepřiměřená nákladům výkonu rozhodnutí, které účelně vynaložil stěžovatel, jako oprávněný. Aplikací ustanovení § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen "advokátní tarif" v projednávané věci prý oba soudy nejednaly v souladu s principy rovnosti účastníků řízení. Nerovnost podle názoru stěžovatele spočívá v tom, že náklady byly stanoveny "obecným způsobem", zejména podle advokátního tarifu. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením právních úkonů soudem jako "jednoduchých a typově shodných", považuje napadené ustanovení advokátního tarifu za nesystémové a neústavní, neboť "sankcionována" jsou jen řízení, jejichž předmětem je částka nepřevyšující 50 000,- Kč, přičemž u vyšších částek toto omezení neplatí. V neposlední řadě je podle názoru stěžovatele nesystémové, že stanovená odměna advokáta ve výši 100,- Kč za každý úkon právní služby nedosahuje ani nejnižší úrovně zaručené mzdy, tj. 110,- Kč za hodinu.
Proto stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí za současného zrušení § 14b odst. 2 advokátního tarifu.
II. Z napadených rozhodnutí se zjišťuje, že JUDr. Ivo Luhan, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 1 ve věci oprávněného Města Žlutice proti povinnému Jaroslavu Berkovi pro zaplacení 14 400,- Kč s příslušenstvím, příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. 4. 2015 č. j. 099 EX 1516/15-10 rozhodl o nákladech oprávněného tak, že uložil povinnému zaplatit oprávněnému 484,- Kč. Náklady oprávněného spočívají v odměně za zastupování, náhradě hotových výdajů určených paušální částkou na jeden úkon právní služby a DPH v základní sazbě. Soudní exekutor při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 88 odst. 1 exekučního řádu a § 14b odst. 2 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.
Usnesením ze dne 8. 6. 2015 č. j. 27 EXE 750/2015-22 Okresní soud v Karlových Varech potvrdil napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce.
III. Po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Nejprve považuje Ústavní soud za nutné znovu připomenout, že ve své již ustálené judikatuře mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutné vycházet z teze, podle níž Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze ho proto považovat za další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout je v těch případech, kdy jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Z hlediska námitek stěžovatele v projednávané věci jde především o otázku výkladu jednoduchého práva, což v zásadě spadá do působnosti obecných soudů. Ústavní soud k otázce interpretace a aplikace norem jednoduchého práva uvádí, že by byl v takovém případě oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by nesprávná interpretace a aplikace norem jednoduchého práva dosáhla v konkrétní věci ústavně právní relevance.
Ústavní soud je sice oprávněn rozhodování o nákladech řízení podrobit svému přezkumu, to však pouze z hlediska, zda napadená rozhodnutí nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. jestli z hlediska své intenzity zásahu do základního práva nepředstavují závažný exces (viz např. nález ze dne 8. 2. 2007
sp. zn. III. ÚS 624/06
, dostupný jako N 27/44 SbNU 319).
V přezkoumávané věci k žádnému extrémnímu vybočení nedošlo, přičemž je třeba zdůraznit, že Okresní soud v Karlových Varech své usnesení řádně odůvodnil a zabýval se i řadou námitek, které stěžovatel opakuje i v nyní projednávané ústavní stížnosti.
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelem uváděná ústavně zaručená práva, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný. Stejně tak odmítl i návrh s ní spojený, neboť jde o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu