Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1932/15 ECLI:CZ:US:2015:2.US.1932.15.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies.

Numero d'incarto II.ÚS 1932/15
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding a payment dispute. The applicant argued that procedural errors in service of process violated his right to a fair trial and property rights. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies, specifically the appeal to the Supreme Court and a claim for confusion of proceedings, which are required prerequisites for such a filing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory procedural means for the protection of their rights, including ordinary and extraordinary appeals, as the principle of subsidiarity requires the Constitutional Court to intervene only when other remedies fail.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle subsidiarity of constitutional review procedural means exhaustion supreme court appeal requirement claim for confusion of proceedings legal certainty principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
Mezi tyto opravné prostředky náleží tedy mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Smahy, zastoupeného Mgr. Pavlem Prázným, advokátem, se sídlem Mezibranská 4, 10 00 Praha 1, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015, č. j. 70 Co 134/2015-121, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. března 2014, č. j. 27 C 379/2013-64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), byly překročeny meze uplatňování státní moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny a současně došlo k zásahu do práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. V řízení o zaplacení částky 1,500.000 Kč Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. dubna 2015, č. j. 70 Co 134/2015-121, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. června 2014, č. j. 27 C 379/2013-76, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, neboť žalovaný (stěžovatel) nesplnil svoji poplatkovou povinnost a přes výzvu nezaplatil stanovený soudní poplatek z odvolání; soud prvního stupně současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozebírá důvody, proč bylo výše napadnutými rozhodnutími zasaženo do jeho ústavně zaručených práv. Hlavní pochybení soudů spatřuje ve vadném doručování předvolání k jednání, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo vyjadřovat se k žalobě a k jednotlivým důkazům. Stěžovatel dále uvedl, že ústavní stížnost podává z opatrnosti souběžně s dovoláním, žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Mezi tyto opravné prostředky náleží tedy mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, že ji podal souběžně jak s dovoláním k Nejvyššímu soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, tak i se žalobou pro zmatečnost. Skutečnost, že stěžovatel podal současně dovolání, Ústavní soud ověřil i z databáze InfoSoud (http://infosoud.justice.cz). Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel tím, že podal přinejmenším dovolání, dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, tedy včetně dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (k tomu, že dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je třeba považovat za takový mimořádný opravný prostředek, se Ústavní soud vyjádřil například v usnesení

sp. zn. III. ÚS 772/13

ze dne 28. března 2013, dostupném na http://nalus.usoud.cz), popř. včetně žaloby pro zmatečnost.

7. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. Je tak nevhodné i souběžné podávání ústavní stížnosti a mimořádných opravných prostředků (v dané věci dovolání nebo žaloby pro zmatečnost), kteréžto řešení ani nevyhovuje požadavku právní jistoty [srov. například usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2162/11

ze dne 29. července 2011 či usnesení

sp. zn. IV. ÚS 234/11

ze dne 10. února 2011 (dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Pokud před obecnými soudy nadále probíhá řízení, v rámci kterého se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Takový zásah by byl v rozporu jak se zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí o nich, zbytečně by prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dostupných mimořádných opravných prostředků, k němuž však není důvod. Podání ústavní stížnosti je proto předčasné a odůvodnění procesní opatrností - zejména s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti - neobstojí.

8. S ohledem na nepřípustnost ústavní stížnost Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci plné moci pro zastupování před Ústavním soudem.

9. Z výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu)

V Brně dne 13. srpna 2015

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj