Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies not being met. The case involves a final court decision that was remanded for further proceedings. The court ruled the complaint inadmissible because the case was not definitively concluded. The court applied the principle of subsidiarity strictly, rejecting the exception for significant public interest. The decision emphasizes that remanded cases do not allow constitutional review yet. The ruling upholds the requirement for complete procedural exhaustion before constitutional review. The court found the complaint failed to meet formal admissibility requirements under the law.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two companies against a Supreme Court decision. The Supreme Court had revoked a lower court's ruling and remanded the case for further proceedings without issuing a final judgment. The Court rejected the complaints because the principle of subsidiarity requires the exhaustion of all available legal remedies before constitutional review, and this condition was not met since the case was still pending. The Court strictly interpreted the exception for significant public interest, noting that remanded cases do not constitute a definitive conclusion of proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject constitutional complaints where the underlying case has not been definitively concluded, as the principle of subsidiarity requires the exhaustion of all available procedural remedies before constitutional review is permitted.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. Development-KV s. r. o. a 2. Nadezhda UNV s. r. o., obě se sídlem v Českých Budějovicích, Nám. Přemysla Otakara II. č. 11/7, zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem v Kamenici nad Lipou, Bořetín 73, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014 č. j. 30 Cdo 1567/2014-730, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelky podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhaly zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014 č. j. 30 Cdo 1567/2014-730 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítaly porušení principů rovnosti podle čl. 1 Listiny a rovného zacházení podle čl. 4 odst. 3 Listiny.
2. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2013 č. j. 8 Co 2125/2013-705 v dovoláním napadeném II. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení ze dne 22. července 2008
sp. zn. III. ÚS 1692/08
, ze dne 7. listopadu 2012
sp. zn. I. ÚS 4033/12
a ze dne 28. srpna 2013
sp. zn. I. ÚS 1503/13
).
5. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle písm. a) tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom citované ustanovení - jako výjimku z obecného principu - je třeba vykládat restriktivně; navíc uplatnění této výjimky je zpravidla vyloučeno v situacích, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí, ale řízení před obecnými soudy v dané věci ještě není definitivně skončeno, typicky v případě kasačního rozhodnutí soudu vyšší instance o opravném prostředku. Právě taková situace přitom nastala i v nyní projednávaném případě, kde je ústavní stížností napadeno zrušující rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí krajskému soudu.
6. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelky napadly rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž došlo ke zrušení předchozího rozhodnutí, aniž bylo rozhodnuto ve věci. Podaná ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj