Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel Ing. Alfréd Mede, zastoupený Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 9. října 2014 č. j. 22 Co 183/2014-78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. ledna 2015, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 9. října 2014 č. j. 22 Co 183/2014-78 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces.

2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích tak, že žaloba, kterou se stěžovatel domáhal určení, že je členem správní rady PAP Pardubice o. p. s., se zamítá.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že odvolací soud extenzívním výkladem ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o obecně prospěšných společnostech"), změnil jeho smysl vyjádřený zákonodárcem, a to v neprospěch stěžovatele. Stěžovatel tvrdil, že interpretace ustanovení § 12 zákona o obecně prospěšných společnostech, kterou odvolací soud převzal z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014 sp. zn. 29 Cdo 2985/2012, se vztahuje k ustanovení před jeho velmi podstatnou změnou zákonem ze dne 25. června 2010 č. 231/2010 Sb., kterým se mění zákon o obecně prospěšných společnostech. Podle názoru stěžovatele, takto provedený výklad předmětného ustanovení je v rozporu se záměrem zákonodárce vyjádřeným v textu zákona o obecně prospěšných společnostech, což vedlo k zásadnímu porušení tohoto zákona v neprospěch stěžovatele a tím k nespravedlivému soudnímu procesu v odvolacím řízení. Stěžovatel má za to, že rozsudek odvolacího soudu se odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu v údajně podobné věci, které ve svém odůvodnění citoval, z tohoto důvodu nebyly dány procesní podmínky pro podání dovolání a stěžovatel proto podal přímo ústavní stížnost.

4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3), a to i těch, které orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodu jeho uvážení (§72 odst. 4).

5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť by bylo proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní.

6. Ústavní soud připomíná, že právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti doznala s účinností od 1. ledna 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Z obsahu ústavní stížnosti a z předloženého napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu, jenž byl vydán po 1. lednu 2013, tj. za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak i ustanovení § 237 a násl. o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ústavní soud přitom vychází z názoru, že dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř., je-li přípustné ve smyslu § 237, § 238 a contrario a § 238a o. s. ř., představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, jehož vyčerpání je s ohledem na ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nutno vyžadovat.

7. Podle ustanovení § 239 o. s. ř. otázku přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až § 238a o. s. ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud a Ústavní soud nemůže jeho rozhodování předjímat. Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně uvedl, že dovolání ve věci nepodal, ač o jeho možnosti podání byl řádně poučen odvolacím soudem. Z výpisu událostí v řízení vedeném Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 73/2012, dostupném na internetových stránkách, se pak podává, že věc byla pravomocně skončena dne 9. listopadu 2014.

8. V posuzované věci je tak evidentní, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel nevyčerpal všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně tvrzeného práva na spravedlivý soudní proces. Podaná ústavní stížnost je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v této ústavní stížnosti, návrhem nepřípustným.

9. Vzhledem k tomu, že z obsahu ústavní stížnosti ani jinak nevyplynulo, že by měly (mohly) být naplněny předpoklady pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti stanovené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj