Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3959/14 ECLI:CZ:US:2015:1.US.3959.14.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to exhaustion of ordinary administrative remedies.

Numero d'incarto I.ÚS 3959/14
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Ing. Vilém Barák against alleged inaction by administrative authorities. The petitioner argued that his right to a fair trial was violated by the authorities' failure to address his submissions. The court ruled that the complaint was inadmissible because the petitioner had not exhausted all available legal remedies, specifically the administrative lawsuit for protection against inaction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible unless the applicant has exhausted all other legal means of protection provided by law.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint subsidiarity principle administrative inaction legal protection hierarchy

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
§ 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
Tato podmínka proto není splněna tam, kde se poškozenému nabízí možnost obrany jinými procesními prostředky, zejména žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Viléma Baráka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud Magistrátu města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 449/3, Brno, zakázal pokračovat v porušování jeho základních práv, zejména práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomuto porušení mělo dle stěžovatele dojít nepřihlédnutím k jeho podání a nečinností.

2. Ústavní stížnost není přípustná.

3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby postup orgánu veřejné moci Ústavní soud přezkoumával dříve, než bude rozhodnuto o jiných prostředcích ochrany a obrany stěžovatele stanovených zákonem. V platném právu je tato zásada vyjádřena v § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

4. Domáhá-li se stěžovatel ochrany před jiným zásahem orgánu veřejné moci, je nutno uvést, že Ústavní soud za něj považuje zpravidla jednorázový, protiprávní a současně protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům nebo svobodám, který představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu. Takový útok přitom nesmí být výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se musí vymykat obvyklému přezkumnému či jinému řízení. V nyní souzené věci je dále podstatné, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností, tedy návrhem na vydání nálezu Ústavního soudu obsahujícího zákaz takového zásahu (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 62/95

). Tato podmínka proto není splněna tam, kde se poškozenému nabízí možnost obrany jinými procesními prostředky, zejména žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.

5. Ve vztahu k postupu správních orgánů to znamená, že je v prvé řadě na správních orgánech a poté i na správních soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov. čl. 4 Ústavy).

6. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj