Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court ruling on minor amount due to lack of procedural violation.

Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PC SLEZSKO s. r. o., se sídlem Karviná - Staré Město, Bohumínská 294/13, zastoupené JUDr. Vladislavem Bujokem, advokátem, AK se sídlem Karviná - Ráj, Borovského 828/18, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2014 č. j. 30 C 215/2012-33, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. V ústavní stížnosti ze dne 6. 11. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2014, PC SLEZSKO s. r. o., se sídlem Karviná - Staré Město (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o zaplacení částky 9 504 Kč s příslušenstvím.

II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Žalobkyně se v civilním řízení vedeném proti žalované společnosti M & M reality holding a. s., IČ 27487768, se sídlem Krakovská 1675/2, 110 00 Praha 1, domáhala zaplacení částky 9 594 Kč s přísl., jako odměny za vykonanou makléřskou činnost.

Dne 16. 9. 2014 rozsudkem č. j. 30 C 215/2012-33 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). V odůvodnění zdůvodnil neprovedení žalobkyní navrhovaných důkazů a konstatoval, že žalobkyně neprokázala svoji věcnou aktivní legitimaci k podání žaloby, v důsledku čehož žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadené rozhodnutí obvodního soudu bylo rozporné s právním řádem České republiky, neboť jeho postupem jí bylo odňato právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obvodnímu soudu vytkla neprovedení navržených důkazů a nesprávné právní posouzení věci; poukázala na nález ze dne 17. 3. 2009

sp. zn. I. ÚS 3143/08

(N 59/52 SbNU 583).

IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Důvody, pro které obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v tomto rozsudku vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat.

Porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry obvodního soudu, při rozhodování o uplatněném nároku stěžovatelky.

Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry obvodního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelkou naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění, plně odkázat.

Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelitou žalované částky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011

sp. zn. IV. ÚS 2497/11

, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 20087

sp. zn. III. ÚS 2612/07

a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupná na http://nalus.usoud.cz), který v projednávaném případě neshledal.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu