Constitutional complaint dismissed because applicant failed to exhaust remedies by filing a cassation appeal.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Stanislavy Kovaříkové, zastoupené JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem se sídlem Okružní 147, 435 13 Meziboří, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2015, č. j. 8 Cmo 233/2014-153, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2014, č. j. 47 Cm 256/2011-125, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí být dotčena na svých ústavně zaručených právech. Namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka se domáhala v řízení před obecnými soudy, aby bylo rozhodnuto o povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 256/2011.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2014, č. j. 47 Cm 256/2011-125, zamítl žalobu stěžovatelky na obnovu řízení. Důvodem zamítnutí žaloby byla opožděnost jejího podání, jakož i nedostatek důvodů obnovy.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2015, č. j. 8 Cmo 233/2014-153, zamítavý výrok soudu prvního stupně potvrdil.

Proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím podala stěžovatelka ústavní stížnost.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), stanoví, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 občanského soudního řádu není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V nyní posuzované věci je dovolání přípustné proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu. Tato skutečnost vyplývá jak ze samotného poučení obsaženého v rozhodnutí odvolacího soudu, tak ze zákonného textu ustanovení § 238 občanského soudního řádu, které taxativně vymezuje případy, v nichž není dovolání přípustné. Řízení o povolení obnovy řízení není v uvedeném výčtu obsaženo.

Ústavní soud dotazem učiněným u soudu prvního stupně zjistil, že Krajskému soudu v Praze bylo dne 21. 5. 2015 doručeno dovolání žalované (stěžovatelky) a že předmětný spis bude v současné době předkládán Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a její ústavní stížnost je tak podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 72 odst. 3 téhož zákona, nepřípustná.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2015

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu