Constitutional Court dismisses complaint by municipal office as it lacks standing to sue for legal fees.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Městského úřadu Sokolov, adresa Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem, se sídlem Jiráskova 2, 360 01 Karlovy Vary, směřující proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. dubna 2015, č. j. 28 EXE 6830/2014-35, a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, ze dne 18. prosince 2014, č. j. 099 EX 9143/14-14, spojené s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen princip rovnosti účastníků řízení zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Svoji ústavní stížnost spojil s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

2. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. dubna 2015, č. j. 28 EXE 6830/2014-35, byly zamítnuty námitky oprávněného (stěžovatele) proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem dne 18. prosince 2014, č. j. 099 EX 9143/14-14. Citovaným příkazem byla povinnému uložena povinnost nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 484 Kč. Soudní exekutor vycházel při svém rozhodování z § 14b odst. 2 advokátního tarifu, podle kterého ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů.

II. 3. Stěžovatel má za to, že pokud exekutor a následně i soud aplikovali na posuzovaný případ § 14b odst. 2 advokátního tarifu, nejednali v souladu s ústavně zaručeným principem rovnosti účastníků řízení. Nerovnost spatřuje stěžovatel hlavně ve skutečnosti, kdy případné náklady na straně povinné by byly stanoveny obecným způsobem zejména podle § 7 advokátního tarifu, tj. pokud jde o první dva úkony právní služby, byla by odměna na straně povinné v tomto případě v jedenáctinásobné výši oproti výši odměny na straně oprávněné. Pro uvedenou nerovnost nelze podle stěžovatele dohledat rozumný důvod. Stěžovatel rovněž odmítá, že by se na jeho straně jednalo o úkony jednoduché a typově shodné. Soudem přiznaná částka neodpovídá ani zákonnému principu o náhradě všech účelně vynaložených nákladů, přičemž nelze myslet vážně, že by částka 484 Kč odpovídala skutečně vynaloženým nákladům.

III. 4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto ohledu dospívá Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána osobou zjevně neoprávněnou.

5. Úvodem je třeba připomenout, že Ústavní soud se prakticky totožnou ústavní stížností téhož stěžovatele v minulosti již zabýval pod

sp. zn. IV. ÚS 952/15

, o níž bylo rozhodnuto dne 12. května 2015, přičemž na svých závěrech nemá čeho měnit a na závěry tam uvedené přiměřeně odkazuje. Projednávaná ústavní stížnost nebyla podána Městem Sokolov, nýbrž jeho městským úřadem, který na rozdíl od města, jehož je orgánem, není právnickou osobou. Při vymáhání uložené pokuty, tj. pohledávky mající veřejnoprávní povahu, o které se jednalo v původním řízení, vystupoval jako orgán veřejné moci, na který nelze pohlížet jako na nositele základních práv a svobod. Tato jeho charakteristika se vztahuje i na rozhodování o nákladech exekučního řízení. Navíc je zjevné, že částka, kterou by stěžovatel požadoval jako náhradu nákladů, je částkou bagatelní, která ve své podstatě není zpravidla schopna představovat porušení základních práv a svobod. Stejně jako v předchozím případě Ústavní soud opakuje svoji pochybnost o tom, zda byla předmětná kauza natolik složitá, aby se musel dát městský úřad zastupovat advokátem.

6. Z výše vyložených důvodů nebyl stěžovatel oprávněn k podání ústavní stížnosti a Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu o jejím

odmítnutí. Ze stejného důvodu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona i akcesorický návrh na zrušení § 14b odst. 2 advokátního tarifu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2015

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu