Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of legal basis regarding procedural rights violation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Veronika Bečvářová's constitutional complaint against a regional court ruling that reinstated administrative penalties. The complainant argued for a violation of fair trial rights but provided no specific legal arguments beyond general claims of non-transparent administrative conduct. The court rejected the complaint because it lacked the necessary legal grounds to challenge a decision that had already been overturned and reinstated by a higher administrative court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 et seq. of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint must be rejected if it is obviously unfounded due to the absence of any constitutional legal basis for the alleged violation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatelky Veroniky Bečvářové, zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem L. Podéště 1883, Ostrava - Poruba, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2014 č. j. 30 A 38/2013-213, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka podala dne 7. 4. 2015 ve smyslu § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, neboť jím mělo být porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnuto znovu poté, kdy Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. března 2013 č. j. 8 As 16/2012-52 vyhověl kasační stížnosti Krajského úřadu Plzeňského kraje (žalovaný) a zrušil první rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2011 č. j. 30 Ca 63/2009-118. Správní žalobu stěžovatelka podala proti správnímu rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (Magistrátu města Plzně); tím byla stěžovatelce za hrubou urážku úřední osoby uložena pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč podle § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Napadeným rozsudkem krajského soudu byla zrušena rozhodnutí správních orgánů (Magistrátu města Plzně a Krajského úřadu Plzeňského kraje) a věc jim byla vrácena k dalšímu řízení; žaloba stěžovatelky byla tedy shledána důvodnou.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka toliko uvádí, že jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o rozhodnutí, jímž jí byla vyměřena pokuta za jiný administrativně správní delikt. Obecně uvádí, že soudy odmítly její žalobní námitky týkající se netransparentního postupu správního orgánu. Ústavní stížnost však postrádá jakoukoli další argumentaci.
4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako přípustnou (§ 75 zákona o Ústavním soudu), a to s ohledem na poučení v napadeném rozhodnutí krajského soudu, jenž s odkazem na § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního uvedl, že proti tomuto rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, je kasační stížnost nepřípustná; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005
sp. zn. IV. ÚS 136/2005
, N 119/37 SbNU 519). S ohledem na obecné tvrzení stěžovatelky v ústavní stížnosti, že správní soudy odmítly její žalobní námitky, postačí mít pro účely posouzení přípustnosti této ústavní stížnosti za to, že namítané důvody stěžovatelky pro zrušení napadeného rozhodnutí se nekryjí se zákonným důvodem umožňujícím kasačnímu soudu rozhodnout o opakované kasační stížnosti (byť event. podané jiným účastníkem řízení). Dále je nutno poukázat též na § 104 odst. 2 soudního řádu správního, podle něhož není kasační stížnost rovněž přípustná, brojí-li jen proti důvodům rozhodnutí soudu; to je zjevně i případ stěžovatelky, která byla se svou žalobou úspěšná (byť přesto požaduje zrušení napadeného rozhodnutí).
5. Jakkoli Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako přípustnou a shledal, že splňuje i ostatní formální podmínky věcného projednání, s ohledem na její cíl (zrušení soudního rozhodnutí, jímž bylo stěžovatelce vyhověno) a obsah (absence jakékoli ústavněprávní argumentace), nelze než toliko stručně (s odvoláním na § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) konstatovat, že pro namítané porušení práva na spravedlivý proces nespatřuje Ústavní soud v dané věci jakoukoli oporu.
6. Ústavní stížnost stěžovatelky tak bylo nutno odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu