Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to improperly ordered surveillance evidence in drug-related case.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., t.č. VTOS Věznice Vinařice, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 č. j. 6 Tdo 1646/2014-48, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2014 č. j. 13 To 260/2014-368 a proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 6. 2014 č. j. 1 T 4/2013-341, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností ze dne 6. 5. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jehož se dopustil tím, že v průběhu několika telefonických hovorů z Věznice Oráčov požadoval zaslání drogy pervitin. Stěžovatel ve svém odvolání i dovolání argumentoval zejména tím, že v jeho případě nebylo možno použít odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, neboť tento úkon nebyl nařízen procesně přípustným způsobem. Tyto jeho argumenty byly vyvráceny v napadených rozhodnutích okresního, krajského i Nejvyššího soudu.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje svou argumentaci z řízení před obecnými soudy. Je přesvědčen, že napadená rozhodnutí krajského i okresního soudu měla být Nejvyšším soudem zrušena. Odkazuje na svou argumentaci zaměřenou na použitelnost důkazu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Stěžejní problém spatřuje stěžovatel v tom, že samotné odposlechy nebyly nařízeny procesně přípustným způsobem a není je tak možné coby relevantní důkazy v řízení před soudem provést a následně k nim přihlížet. Krom toho nelze dle stěžovatele považovat důkaz odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání za procesně aplikovatelný. Stěžovatel považuje rozhodnutí obecných soudů za nesprávné z právního hlediska, rozporné s trestněprávními předpisy, ustálenou soudní judikaturou i právem na spravedlivý proces.

4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn. III. ÚS 224/98

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn. III. ÚS 150/99

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn. III. ÚS 269/99

ze dne 2. 3. 2000).

5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů, které vykládaly podústavní právo. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. K argumentům stěžovatele, vyjádřeným v ústavní stížnosti, se již vyjádřily obecné soudy a ve svých odůvodněních se jimi dostatečně vypořádaly. V ústavní stížnosti tak Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu