Constitutional Court dismisses appeal as the lower courts' interpretation of state liability law did not violate constitutional rights.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ludmily Ermannové, zastoupené Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014 č. j. 25 Co 410/2014-43 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 7. 2014 č. j. 19 C 461/2013-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s ústavně garantovaným právem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014 č. j. 25 Co 410/2014-43 byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 7. 2014 č. j. 19 C 461/2013-22, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o náhradu škody proti státu ve výši 20 460 Kč s příslušenstvím. Náhrada majetkové újmy byla stěžovatelkou požadována z důvodu nesprávného úředního postupu Nejvyššího soudu, v důsledku kterého byla povinna hradit náklady znalečného. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2009 sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, v právní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 497/96, rozhodl nad rámec předmětu řízení o dovolání, neboť zrušil rozsudky soudů nižších stupňů v celém rozsahu, ač odvolacím soudem bylo v tomto řízení rozhodováno již toliko o (odvoláním napadeném) vyhovujícím výroku ve věci samé a nákladech řízení.

3. Obecné soudy v řízení o náhradu škody proti státu dospěly k závěru, že nárok z odpovědnosti státu za škodu je nutno posuzovat z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoli nesprávného úředního postupu. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu však nebyla naplněna podmínka zrušení nezákonného rozhodnutí soudu podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Odvolací soud k právnímu posouzení nároku na náhradu škody doplnil, že žalobkyni (stěžovatelce) mimoto žádná škoda zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu nevznikla, protože rozhodnutí o nákladech řízení by bylo (i za stavu zrušení rozsudků soudů pouze v namítaném rozsahu) stejné.

4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že pokud by byl aprobován závěr o nedostatku odpovědnosti státu škodu v důsledku nenaplnění předpokladu zrušení nezákonného rozhodnutí soudu, bylo by vyloučeno domáhat se náhrady škody proti státu z titulu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti kterému se není možno bránit řádným ani mimořádným opravným prostředkem. Stěžovatelka pak nesouhlasila s úvahou odvolacího soudu o tom, že jí škoda nevznikla, neboť nákladové rozhodnutí by bylo i v případě, pokud by dovolací soud rozhodl o zrušení rozhodnutí nižších obecných soudů toliko v rozsahu napadeném dovoláním, shodným (řečený závěr byl stěžovatelkou zpochybněn).

II. Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

6. Z ústavněprávního pohledu lze posuzovat toliko otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv nebo svobod.

7. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou Ústavní soud ve věci neshledává. Otázka nároku na náhradu škody proti státu nebyla soudy vyřešena excesivním způsobem, kterým by byla pro Ústavní soud založena pravomoc k zásahu do rozhodování obecných soudů k výkladu podústavního práva. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základního práva. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu. Ústavním soudem rovněž není usuzováno na porušení spravedlivého procesu postupem soudů v řízení. Rozhodnutí obecných soudů byla v dostatečném rozsahu odůvodněna. Lze konstatovat, že soudy nepostupovaly v posuzované věci ústavně nonkonformně.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu