Constitutional Court dismisses constitutional complaint for being premature as criminal proceedings are not yet concluded.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti JUDr. Martina Köhlera, zastoupeného Mgr. Zuzanou Lukášovou, advokátkou se sídlem Liberec, Vysoká 149/4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2015, sp. zn. 4 Ntd 2/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze, že trestní věc, v níž má stěžovatel postavení obžalovaného, se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci neodnímá.

S tímto rozhodnutím stěžovatel nesouhlasí a spatřuje v něm porušení svého základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jmenovitě práva na soudní a jinou právní ochranu. Dovozuje totiž, že soudci uvedeného soudu nemohou - se zřetelem na předmět daného trestního řízení, v němž tentýž soud vystupuje jako poškozený - rozhodovat nestranně.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky, jež takový přezkum připouštějí; to je významné potud, že v dané věci tyto podmínky splněny nejsou.

Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu pak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky).

Stěžovatel podal ústavní stížnost v situaci, kdy řízení před obecným soudem nebylo dosud skončeno.

V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování věci má být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudem, kterým projednávána a rozhodnuta být neměla, resp. jemuž měla být podle § 25 tr. řádu odňata. Bude-li však mít stěžovatel v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení pro nedostatek nestrannosti rozhodujících soudců bylo, či že rozhodnutí - bude-li mu nepříznivé - bylo vydáno soudci objektivně podjatými, nic nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež mu jsou - i ve vztahu k této námitce -k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.

Ústavní stížnost je tím podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Návrh, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut; rozhodne o tom bez jednání soudce zpravodaj.

Se zřetelem k tomuto výsledku nepřichází v úvahu vyhovět návrhu, aby napadenému rozhodnutí vrchního soudu Ústavní soud "přiznal odkladný účinek"; zvláštního výroku již netřeba.

Stojí za zaznamenání, že v obdobných situacích již Ústavní soud vícekrát rozhodoval, a to se shodným výsledkem (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3315/12

,

I. ÚS 2169/12

,

III. ÚS 1071/12

,

II. ÚS 614/12

,

III. ÚS 2211/11

,

II. ÚS 2052/11

,

II. ÚS 1061/11

,

II. ÚS 572/11

,

III. ÚS 413/11

všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2015

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj