Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to unexamined appeal in criminal proceedings.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Martiny Rosolové, právně zastoupené Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 7 To 489/2014 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2014 sp. zn. 2 T 129/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 4. 2015 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 246 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

K porušení základních práv stěžovatelky mělo dojít v důsledku nezákonného a protiústavního postupu soudu, kdy ten "rozhodl o vině stěžovatelky, ačkoli před soudem popsala skutková děj o kterém byla subjektivně přesvědčena že je pravdivý (sic)."

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání, resp. dokud o podaném dovolání nebylo rozhodnuto. Ústavní soud totiž nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do jeho činnosti.

V projednávané věci Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, že stěžovatelka v předmětné trestní věci podala dne 17. 4. 2015 dovolání, o kterém zatím nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost je tudíž pro předčasnost nepřípustná, neboť o dovolání podaném stěžovatelkou dosud nebylo rozhodnuto.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2015

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj