Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of legal remedies due to failure to file appeal.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti T. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem Karlovo nám. 292/15, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2015 sp. zn. 44 To 606/2014 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 9. 2014 sp. zn. 1 T 20/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 3. 2015 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podmíněné odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Porušení principů spravedlivého trestního procesu stěžovatel spatřoval v nedostatečném dokazování ke zjištění jeho trestní odpovědnosti, resp. nevyžádání znaleckého vyšetření jeho duševního stavu.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.

V projednávané věci Ústavní soud zjistil z veřejně dostupné databáze soudních řízení (viz http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) a následně ověřil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9, že stěžovatel v předmětné trestní věci dovolání nepodal; ostatně ani v ústavní stížnosti nikterak nezmínil, že by tak učinil, přestože byl o možnosti podání dovolání řádně poučen Městským soudem v Praze v závěrečné části rozsudku. Ústavní stížnost je tudíž nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2015

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka