Constitutional Court dismisses appeal as ordinary courts already provided remedy and reopened proceedings.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28/559, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 8 To 5/2012 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011 sp. zn. 48 T 9/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") Ústavní soud zrušil shora označená rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud nálezem

sp. zn. II. ÚS 2427/13

ze dne 11. 3. 2014 rozhodl o ústavní stížnosti téhož stěžovatele tak, že zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 č. j. 4 Tdo 482/2013-38; uvedeným usnesením Nejvyšší soud s poukazem na § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu stěžovatelovo dovolání proti rubrikovanému usnesení Vrchního soudu v Praze (tj. usnesení ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 8 To 5/2012) odmítl.

Ústavní soud z vlastní úřední činnosti zjistil (stěžovatel odpovídající skutečnosti neoznámil), že Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 4 Tdo 455/2014 (z podnětu stěžovatele) podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil nyní projednávanou ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů (tj. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 8 To 5/2012 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011 sp. zn. 48 T 9/2011), a současně též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Za výše popsané procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je třeba mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítnout mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Požadavek "vyčerpat všechny procesní prostředky" nemůže být splněn tehdy, jestliže v režimu obecného soudnictví již byla zjednána náprava, resp. bylo dosaženo téhož výsledku, který stěžovatel sledoval danou ústavní stížností, a před obecnými soudy otevřeno další stadium řízení.

Jako ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ji Ústavní soud podle rovněž odkazovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2015

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj