Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements under the Constitutional Court Act.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014 č. j. 9 As 237/2014-25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 20. 1. 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014 č. j. 9 As 237/2014-25, jímž nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti i o ustanovení zástupce. Stěžovatel tvrdil, že uvedeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, práva na právní pomoc i do práva na zákonného soudce a domáhal se zásahu Ústavního soudu.

Stěžovatel napadl kasační stížností rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2014 č. j. 10 Na 14/2014-30, jímž byla odmítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal uložení povinnosti žalované Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích omluvit se mu za vniknutí do jeho elektronického zařízení a blokování přístupu k internetu a dále odstranění IP adresy jeho elektronického zařízení a dalších kódů, na základě kterých mu od počátku roku 2012 kdykoliv nedovoleně blokovala přístup k internetu přes signál JVK free.

Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, na to reagoval stěžovatel přípisem ze dne 11. 10. 2014, kterým požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudního poplatku. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku a zároveň zamítl návrh na ustanovení zástupce. Soudní poplatek v dané věci i přes výzvu a uplynutí dodatečně stanovené lhůty nebyl zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 590 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci

sp. zn. I. ÚS 3036/11

). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo přitom z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např.

sp. zn. III. ÚS 2170/11

,

sp. zn. I. ÚS 2685/11

,

sp. zn. I. ÚS 2698/11

i již cit.

sp. zn. I. ÚS 3036/11

.

Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 18. února 2015

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj