Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; appeal was the only available legal recourse.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky Pražské vodovody a kanalizace, a . s., se sídlem Pařížská 11, Praha, zastoupené JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem Kleinerova 24, Kladno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 12 C 231/2013-24 ze dne 26. září 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Stěžovatelka se žalobou domáhala, aby obvodní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4 844 Kč s příslušenstvím jako cenu vodného a stočného za dodané služby. Obvodní soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že jediné předložené důkazy (smlouva o dodávkách vody a faktura za dodané služby) nevypovídají o tom, zda stěžovatelka fakturované služby žalovanému skutečně dodala a zda je žalovaný skutečně odebral.

3. Stěžovatelka napadla tento rozsudek ústavní stížností, v níž namítla, že obvodní soud v řízení postupoval formalisticky. K jednání před soudem se totiž dostavil substitut zástupce stěžovatelky, neprokázal se však substituční plnou mocí. Obvodní soud s ním z toho důvodu odmítl jednat, neumožnil tento nedostatek odstranit, a rozhodl na základě podkladů v soudním spisu.

4. Podle stěžovatelky měl obvodní soud jednání přerušit a umožnit, aby si substitut plnou moc obratem obstaral (např. datovou schránkou), nebo měl jednání odročit, aby substituční plná moc mohla být předložena při odročeném jednání. Vzhledem k tomu, že se substitut prokázal průkazem České advokátní komory a má stejné jméno a sídlo jako zástupce stěžovatelky, mohl obvodní soud předpokládat, že se o substituci skutečně jedná. Zvláště za situace, kdy není důvod, proč by se v bagatelní věci advokát neměl dostavit, a kdy substitut soudu oznámil, že má u sebe originály listinných důkazů.

5. Soud za takového stavu nepřípustně extenzivním způsobem vyložil § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ("o. s. ř."), a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů v nepřítomnosti žalobce. Z toho důvodu stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud výše uvedený rozsudek obvodního soudu zrušil.

6. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí postupem soudu prvního stupně bylo upřeno účastnit se jednání před tímto soudem. Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř.

10. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že důvodem zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř. může být např. stav, kdy soud znemožnil účastníku nebo zástupci účastníka účastnit se jednání, případně znemožnil účastníku nebo zástupci účastníka přítomnému u jednání činit přednesy a důkazní návrhy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. (rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1082/2000 ze dne 15. listopadu 2000). Důvodem zmatečnosti může být i situace, kdy soud jednal s tím, kdo se vydával za zástupce účastníka a neměl plnou moc (usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 5280/2008 ze dne 10. 9. 2009).

11. Námitky stěžovatelky odpovídají důvodu zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř. a stěžovatelka napadá pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž odvolání nebylo podle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Z ničeho přitom neplyne, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost vyčerpala, přestože podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má v návrhu na zahájení řízení mimo jiné pravdivě vylíčit rozhodné skutečnosti a podle § 72 odst. 6 musí přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

12. Ústavnímu soudu z výše uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení (k principu subsidiarity ústavní stížnosti viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2014

sp. zn. III. ÚS 692/14

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj