Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to correct formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu K. R., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, kterým brojí proti blíže nespecifikovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 25. 11. 2014 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, kterým stěžovatel napadá trestní rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, které však blíže neoznačuje. Uvádí, že vykonává trest odnětí svobody v trvání sedmi let, nicméně trestnou činnost již opakovat nebude a je proto namístě rozhodnout o jeho podmíněném propuštění.

Toto podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). K jejich odstranění byl navrhovatel vyzván přípisem, doručeným mu dne 3. 12. 2014, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

Na tuto výzvu navrhovatel k dnešnímu dni nijak nezareagoval.

Za této situace musí Ústavní soud konstatovat, že navrhovatel vady svého návrhu neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 2. 1. 2015.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který nikterak nespecifikuje, v jakých ohledech měla být porušena základní práva a svobody, a ani nedokládá, že před podáním ústavní stížnosti skutečně marně vyčerpal všechny přípustné procesní prostředky k ochraně práv. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností navrhovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby - v případě, že skutečně hodlal svým podáním zahájit řízení o ústavní stížnosti - vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod.

S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2015

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj