Constitutional Court dismisses constitutional complaint against prosecutor's decision to initiate criminal proceedings due to lack of evidence.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by Lenka Vállová and Tomáš Vál against the prosecutor's decision to initiate criminal proceedings. The applicants argued that the prosecutor's decision lacked sufficient evidence and violated their right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that it cannot review the substantive justification for initiating criminal proceedings, as this falls exclusively within the competence of the criminal justice organs and must be resolved during the trial itself.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic may reject a constitutional complaint as obviously unfounded without examining the merits if the complaint concerns the initiation of criminal proceedings, as such review is strictly limited to extreme cases of arbitrariness.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Lenky Válové a 2/ Tomáše Vály, obou právně zastoupených Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2014 č. j. 2 ZT 220/2014-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 31. 10. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, zejména pak práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením policejního orgánu ze dne 15. 7. 2014 č. j. KRPA-493463-36/TČ- 2013-000091 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelů pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 3 trestního zákoníku za užití § 238 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhámpodali oba stěžovatelé samostatné stížnosti, které byly napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2014 č. j. 2 ZT 220/2014-29 zamítnuty.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že napadené usnesení státního zástupce není dostatečně odůvodněno a že pro zahájení jejich trestního stíhání pro uvedené trestné činy nebyl dostatek důkazů.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Ústavní soud především připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení trestního jsou striktně omezeny jen na zcela extrémní případy vybočení z hranic podústavního práva. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 511/02
).
6. Ústavnímu soudu tedy nepřísluší jakkoli po věcné stránce přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Není smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu tak přísluší se zabývat otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po jeho ukončení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 539/98
).
7. Napadené usnesení o zamítnutí stížnosti stěžovatelů proti usnesení o zahájení trestního stíhání je dostatečně odůvodněno, přičemž již v usnesení o zahájení trestního stíhání je dostatečně konkrétním způsobem vymezen skutek, pro nějž se trestní stíhání vede. Stejně tak z odůvodnění usnesení vyplývá, na základě jakých okolností policejní orgán dospěl k přesvědčení o důvodném podezření ze spáchání skutku oběma stěžovateli.
8. Ústavní soud tedy nesdílí názor stěžovatelů, že by v napadeném rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí jemu předcházejícímu, nebyly dostatečně specifikovány rozhodné okolnosti a důvody pro zahájení trestního stíhání. V dané věci proto nelze hovořit o tom, že by k zahájení trestního stíhání došlo na základě zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení. Sporné otázky, ať už jde o prokázání spáchání skutku, jeho adekvátní právní posouzení či o použitelnost některých důkazů, musí být primárně řešeny v dalším průběhu trestního řízení.
9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu