Constitutional Court dismisses constitutional complaint as untimely due to failure to file within two months of service.

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Radimem Strnadem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 8. 2013 č. j. 5 Tdo 817/2013-18, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2013 č. j. 8 To 42/2013-317 a proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 11. 2012 č. j. 14 T 73/2012-278, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Návrhem datovaným "31. 1. 89", podaným k poštovní přepravě dne 6. 6. 2014, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2014 a doplněným podáními doručenými dne 31. 7., 15. 8., 29. 8., 3. 9. a 25. 9. 2014, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v trestní věci Okresního soudu v Blansku sp. zn. 14 T 73/2012, a jimiž byl pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

II. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (den doručení), a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Lhůta dvou měsíců obsažená v ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, přičemž tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).

Podle úředního záznamu ze dne 5. 11. 2014 Ústavní soud téhož dne telefonickým dotazem u Okresního soudu v Třebíči zjistil, že ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 8. 2013 č. j. 5 Tdo 817/2013-18 bylo stěžovateli doručeno do věznice dne 6. 12. 2013 a právní zástupkyni Mgr. Markétě Kellnerové dne 4. 12. 2013. Jelikož byla ústavní stížnost podána, jak bylo již výše uvedeno, k poštovní přepravě až dne 6. 6. 2014, byla podána evidentně po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu k jejímu podání.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako opožděnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2014

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj