Constitutional Court dismisses constitutional complaint against police indictment initiation as not substantiated.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Jiřího Zukala a Mgr. Milana Kučery, zastoupených JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem Praha-Modřany, Urbánkova 3360, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. 6. 2014 sp. zn. 1 KZV 69/2014 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 31. 3. 2014 č. j. KRPA-45347-124/TČ-2013-000095-SEL, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kterým bylo proti nim, jakož i proti dalším osobám, zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dále navrhují, aby Ústavní soud zrušil označené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, jímž byla zamítnuta jejich stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Podle stěžovatelů došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejich práv podle čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 13 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti primárně tvrdí, že z napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání není seznatelné, čím konkrétně měli naplnit skutkové podstaty výše uvedených trestných činů. Policejní orgán podle nich mj. nevysvětlil, proč stěžovatele považuje za účastníky hospodářské soutěže nebo jaká konkrétní újma měla být způsobena jiným soutěžitelům. Podle stěžovatelů rovněž nebylo prokázáno, že by neoprávněně užili data uložená v počítačovém systému, jak jim je vzneseným obviněním také kladeno za vinu. Zvláštní námitka pak směřuje proti použitelnosti e mailových zpráv, které byly získány na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 podle § 88a trestního řádu; stěžovatelé uvádějí, že uvedené ustanovení trestního řádu ve spojení s § 97 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje uchovávat obsah uskutečněné telekomunikace, tudíž takto získaný důkaz je nezákonný.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud především připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na zcela extrémní případy vybočení z hranic podústavního práva. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 511/02

).

Ústavnímu soudu tedy nepřísluší jakkoli po věcné stránce přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Není smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu tak přísluší se zabývat otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po jeho ukončení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 539/98

).

Napadené usnesení o zahájení trestního stíhání dostatečně konkrétním způsobem vymezuje skutek, pro nějž je trestní stíhání zahajováno. Stejně tak je v odůvodnění usnesení dostatečně vysvětleno, na základě jakých okolností policejní orgán dospěl k přesvědčení o důvodném podezření ze spáchání skutku ze strany stěžovatelů. Jde nejen o údaje o e-mailové komunikaci získané na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10, ale též o e-mailovou komunikaci stěžovatelů poskytnutou poškozenou obchodní společností či o bankovní převody stěžovatelů na účet vznikající konkurenční společnosti.

Ústavní soud tedy nesdílí názor stěžovatelů, že by v napadených rozhodnutích nebyly dostatečně specifikovány rozhodné okolnosti a důvody pro zahájení trestního stíhání. V dané věci proto nelze hovořit o tom, že by k zahájení trestního stíhání došlo na základě zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení. Sporné otázky, ať už jde o prokázání spáchání skutku, jeho adekvátní právní posouzení či o použitelnost některých důkazů, musí být primárně řešeny v dalším průběhu trestního řízení.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu