Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding family visitation fines and legal costs allocation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a mother against court rulings imposing fines and legal costs. The mother argued that the allocation of expert report costs and the fine for obstructing visitation violated her property rights and right to a fair trial. The court found the complaint clearly unfounded, stating that general courts are not subject to constitutional review and had adequately justified their decisions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic may reject a constitutional complaint as clearly unfounded if the general courts have already adequately addressed the objections within the framework of constitutional law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. L., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, směřující proti výrokům I písm. d), III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. 6. 2014 č. j. 54 Co 282/2013-1414 a výrokům V a VII rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 1. 2013 č. j. 4 P 21/2012-955, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených výroků, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí vydaných v řízení o úpravě styku stěžovatelčina nezletilého syna s otcem.
2. Výrokem V rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "soud prvního stupně") byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 38 000 Kč za maření styku otce s jejím nezletilým synem a výrokem VII rozsudku téhož soudu bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit na znalečném státu částku přesně vyčíslenou v samostatném usnesení. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že výrokem I písm. d) nařídil vůči stěžovatelce výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 15 000 Kč, výroky III a IV rozsudku jí pak byla uložena povinnost uhradit České republice 50 % nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně a odvolacím soudem.
3. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými výroky bylo zasaženo do jejího práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na ochranu rodiny dle čl. 32 Listiny. Má za to, že vypracování znaleckých posudků inicioval otec nezletilého, který ve věci v konečném důsledku neměl úspěch, a měl by tudíž nést náklady za jeho zpracování v plné výši. Soudy tedy dle jejího názoru nesprávně aplikovaly a interpretovaly ustanovení § 148 o. s. ř. Její druhá námitka směřuje proti uložené pokutě, když má za to, že jí vzhledem k okolnostem případu žádná pokuta uložena být neměla. Navrhuje proto, aby Ústavní soud napadené výroky zrušil, a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
4. Poté, co byl usnesením Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 2964/14
ze dne 9. října 2014 z projednávání a rozhodování věci vyloučen člen rozhodujícího senátu Tomáš Lichovník, byl nahrazen postupem podle § 10 odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 5 platného rozvrhu práce.
5. Po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Jak Ústavní soud konstatoval již nesčetněkrát, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) stojící mimo soustavu obecných soudů, nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.
7. V projednávané věci Ústavní soud žádné pochybení obecných soudů neshledal. Výhrady stěžovatelky vůči napadeným rozhodnutím nejsou ničím jiným než pokračující polemikou s obecnými soudy, které se s uplatněnými námitkami již - z hledisek ústavního práva adekvátně - vypořádaly. Jak uložení povinnosti nahradit náklady za vypracování znaleckého posudku oběma rodičům stejným dílem, tak uložení pokuty za bránění soudem nařízeného styku otce s nezletilým (která byla k námitce stěžovatelky odvolacím soudem snížena o více než polovinu), bylo obecnými soudy řádně odůvodněno a Ústavní soud nemá jejich rozhodnutím co vytknout.
8. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, pročež mu nezbylo, než její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou. S ohledem na tento závěr nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2014
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu