Constitutional Court dismisses asylum seekers' constitutional complaint regarding fair process and Article 2 rights.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by Armenian asylum seekers against administrative court rulings. The applicants argued that administrative authorities failed to address their submissions and violated their rights under Articles 2 and 4 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected these claims, noting that the applicants did not provide relevant facts justifying international protection and thus the administrative courts acted correctly.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints as clearly unfounded when applicants fail to substantiate their claims with relevant facts or specific procedural violations in administrative proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) O. T., 2) nezletilé E. M. a 3) nezletilého E. M., všichni st. příslušnost Arménská, zastoupených Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013 č. j. 22 Az 12/2013-34 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2013 č. j. 6 Azs 23/2013-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, a to pro tvrzené porušení jejich ústavně zaručených práv, spočívající v porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Konkrétně stěžovatelé vytýkají porušení svých procesních práv v řízení před správním orgánem, když se tento nevypořádal s obsahem jejich vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí.
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 10. 4. 2013 č. j. OAM-99/ZA-ZA06-ZA 14-2013, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelů o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť "neshledal právní ani skutkové pochybení v posouzení projednávané věci ze strany žalovaného". Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelů jako nepřijatelná, neboť podle Nejvyššího správního soudu "námitky, jež stěžovatelé učinili předmětem sporu, byly v ustálené a jednotné judikatuře zdejšího soudu řešeny a krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by mohlo vést k jinému rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti".
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a konstatuje, že neshledal takové vady, které by, jak tvrdí stěžovatelé, nepřípustně postihly některé z jejich ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Není přitom v pravomoci Ústavního soudu přehodnocovat závěry soudů ve správním soudnictví, pokud jde o výklad podústavních norem, jestliže tyto závěry nepředstavují nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv a svobod.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví je zřejmé, že se tyto soudy zevrubně zabývaly mj. i otázkou, zda stěžovatelé měli v řízení před správním orgánem dostatečný prostor pro sdělení všech relevantních skutečností a vyjádření se k podkladům správního rozhodnutí.
Ústavní soud se přitom ztotožňuje se závěry správních soudů, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany je především na žadateli, aby uvedl relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany. V posuzované věci žadatelé takové skutečnosti neuvedli a proti rozhodnutí správního orgánu také neuplatnili ve správní žalobě ani v kasační stížnosti žádné konkrétní výhrady. Nejinak je tomu ostatně i v posuzované ústavní stížnosti.
Z těchto důvodů Ústavní soud nemůže dát stěžovatelům v jejich ústavní stížnosti za pravdu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu