Constitutional Court dismisses constitutional complaint for formal defects regarding mandatory lawyer representation. The court rejects the complaint due to failure to comply with statutory requirements for lawyer representation. The decision emphasizes that repeated warnings to the complainant justify dismissal without individual re-admonition. The court rules that the complaint lacks necessary formal conditions under the Constitutional Court Act. The outcome is a dismissal based on procedural non-compliance and established precedent. The court applies the principle of legal certainty and efficiency in handling repetitive formal errors. The decision upholds the requirement for lawyer representation in constitutional proceedings. The court notes that previous warnings suffice to establish the legal obligation. The ruling prevents the abuse of constitutional review procedures through formalistic complaints. The court maintains that the complaint is inadmissible due to persistent formal violations. The decision reinforces the strict adherence to statutory requirements for constitutional petitions. The court concludes that the complaint cannot proceed without proper legal representation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court judgment. The complainant argued that the lower court violated his rights to access court, fair trial, and legal assistance, but failed to address the formal defect of lacking mandatory lawyer representation. The court rejected the complaint because the complainant had previously been warned multiple times about the necessity of legal counsel, making further individual admonition unnecessary and inefficient. Consequently, the court ruled that the complaint did not meet the formal conditions required for substantive examination under the Constitutional Court Act.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je neúčelná a musí být odmítnuta mimo ústní jednání, pokud stěžovatel opakovaně ignoruje povinnost zastoupení advokátem a ignoruje předchozí poučení o formálních vadech podání.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 62/2014 ze dne 11. června 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. července 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být zasaženo do jeho "práva na přístup k soudu, práva na spravedlivý rozsudek i přezkum a do práva na právní pomoc".
Usnesením Ústavního soudu ze dne 10. července 2014 č. j.
II. ÚS 2262/14-6
byl soudce Ústavního soudu Vojtěch Šimíček, kterému byla věc původně přidělena jako soudci zpravodaji podle platného rozvrhu práce, vyloučen z projednání a rozhodování uvedené ústavní stížnosti, a věc byla přidělena jako soudci zpravodaji Jiřímu Zemánkovi.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu několik set podání stěžovatele, z nichž převážná většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad (viz např.
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
III. ÚS 291/09
,
IV. ÚS 424/10
,
II. ÚS 289/11
, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele (viz např.
sp. zn. II. ÚS 1849/14
,
IV. ÚS 2269/14
a další), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2014
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj