Constitutional Court dismisses complaint for non-exhaustion of appeal remedies under new mandatory exhaustion rule.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected Jaromír Wolf's constitutional complaint, ruling it inadmissible due to failure to exhaust mandatory appeal remedies. Although the applicant had filed a cassation appeal, the court found he did not achieve a final decision on it before submitting his complaint. The court emphasized that the 2012 amendment to the Constitutional Court Act made the exhaustion of all available remedies, including those subject to discretionary rejection, a strict prerequisite for constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including those where the finality of the decision depends on the court's discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jaromíra Volfa, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 2. 8. 2012 č. j. 74 C 66/2011-442, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 8. 2012 č. j. 74 C 66/2011-462, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2014 č. j. 1 Co 344/2013-579, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 17 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Na základě sdělení pracovnice Krajského soudu v Ostravě-pobočky Olomouc, kanceláře senátu 74 C, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 12. 6. 2014 dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 344/2013 ze dne 12. 3. 2014 (stejnopis dovolání je založen ve spise Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 2004/14
).
Mezi základní atributy ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Uvedený princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Záviselo tak jen na rozhodnutí stěžovatele, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci.
Ústavní soud ve své předchozí judikatuře vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Může tedy jít i o námitku, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013
sp. zn. III. ÚS 772/13
, dostupné na http://nalus.usoud.cz). I nadále přitom platí, že pokud by bylo řádně podané dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nepříznivé důsledky pro stěžovatele by mohly nastat, pokud by k podání obligatorního dovolání ve smyslu požadavku zakotveného v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu došlo procesně neregulérním způsobem, čímž by došlo k obdobné situaci, jako by stěžovatel dovolání nepodal vůbec (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 2004/14
, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost jiného stěžovatele směřující proti stejným rozhodnutím krajského a vrchního soudu).
Za dané situace, kdy stěžovatel nereflektoval změny v právní úpravě po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. a návrh předložil Ústavnímu soudu, aniž bylo rozhodnuto o dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, nebyly splněny podmínky umožňující jeho věcné projednání.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj