Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies regarding delayed appeal rejection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ladislav Militký against lower court decisions dismissing his appeal as untimely. The applicant argued that his rights to court access were violated, claiming he properly mailed his appeal. The court determined the complaint was inadmissible because the applicant failed to exhaust the available extraordinary remedy of a complaint for confusion under the Civil Procedure Code.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 4 občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory procedural remedies, including extraordinary remedies like a complaint for confusion, which must be used before seeking constitutional review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Masná 8, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2014 č. j. 11 Co 147/2014-78 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. února 2014 č. j. 18 C 271/2011-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podal včasnou ústavní stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Namítá, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2013 č. j. 11 Co 38/2013 (ve věci nároku stěžovatele na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení) z důvodu, že bylo podáno opožděně. Městský soud v Praze pak k odvolání stěžovatele tyto závěry napadeným rozhodnutím potvrdil s tím, že stěžovatel neprokázal doručení dovolání v zákonné lhůtě.
3. Stěžovatel má za to, že obecné soudy porušily jeho právo na přístup k soudu. Argumentace v ústavní stížnosti vychází především z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2007
sp. zn. III. ÚS 751/06
(N 230/47 SbNU 1005) a jeho využití v tomto případě. Stěžovatel je přesvědčen, že zásilku s dovoláním soudu řádně a včas odeslal a tuto skutečnost doložil. Podrobnosti, týkající se okolností prokázání včasného podání zásilky na poštu a s tím souvisejícího postupu soudu, nepovažoval Ústavní soud za podstatné - s ohledem na nutné procesní vyústění posouzení této ústavní stížnosti (viz níže) - rozvádět.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální předpoklady projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Napadá-li stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení městského soudu jakožto soudu odvolacího, jímž bylo potvrzeno (rovněž napadené) usnesení soudu prvostupňového o odmítnutí dovolání pro opožděnost, ústavní stížnost je nutno považovat za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
7. Podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., kterou je možné napadnout (s účinností od 1. 1. 2013) též pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost, a to za podmínky, že takové rozhodnutí bylo vydáno po dni nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. (srov. čl. II bod 6 cit. zákona a contr.). V daném případě tedy měl stěžovatel k dispozici žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
8. Tento mimořádný opravný prostředek, na jehož vyčerpání je nutno trvat, stěžovatel nevyužil, čímž založil důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti. Ústavní soud zároveň v daném případě neshledal prostor pro výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), nemohl proto přistoupit k jejímu věcnému přezkumu.
9. Za dané situace Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než aby ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu