Constitutional Court dismisses constitutional complaint against district court's refusal to award legal representation costs as unreasonable.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Vysoká škola báňská against a district court's decision denying legal representation costs. The school argued that the denial violated its rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, claiming legal counsel was necessary and pre-litigation demands were not required. The court ruled the complaint was obviously unfounded, stating that interpreting subordinate law and applying it to specific cases is the exclusive domain of ordinary courts, not the Constitutional Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints as obviously unfounded when ordinary courts have adequately reasoned their decisions on the allocation of litigation costs without violating fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, se sídlem 17. listopadu 15/2172, Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Renátou Prosickou, advokátkou se sídlem 28. října 25, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, směřující proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2014 č. j. 140 C 53/2013-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného nákladového výroku rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud"), který byl vydán v jejím soudním sporu o částku 3 594,88 Kč.
2. Nalézací soud s odvoláním na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. stěžovatelce nepřiznal náklady právního zastoupení, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené a navíc stěžovatelka neprokázala, že ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, zaslala žalované straně předžalobní výzvu. Přiznány jí byly pouze náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Podrobnější obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí není třeba blíže rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i nalézacímu soudu dobře znám.
3. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Uvádí, že s argumentací nalézacího soudu naprosto nesouhlasí a dále rozvádí, proč bylo zastoupení advokátem v dané věci účelné a proč měl soud rozhodnout o přiznání nákladů řízení i bez předžalobní výzvy. Konečně namítá nejednotnost rozhodovací praxe obecných soudů, přičemž vyzývá Ústavní soud k jejímu sjednocení.
4. Po obeznámení se s ústavní stížností a přiloženými rozhodnutími dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud připomíná, že výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojící mimo soustavu obecných soudů, nelze považovat za nějakou "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí.
6. Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například tehdy, když zjistí, že došlo extrémním způsobem k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo [viz nález
sp. zn. II. ÚS 259/05
ze dne 21. 3. 2006 (N 65/40 SbNU 647)].
7. V projednávané věci Ústavní soud žádné pochybení nalézacího soudu neshledal. Výhrady stěžovatelky k nákladovému výroku nejsou ničím jiným než polemikou s jeho názorem, který však byl z hledisek ústavního práva uspokojivě odůvodněn. Nalézací soud vysvětlil, proč nepovažoval náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené a dále zohlednil, že stěžovatelka neprokázala zaslání předžalobní výzvy. Ústavní soud nemá důvod do takto provedeného výkladu podústavního práva zasahovat. K stěžovatelkou namítané rozdílnosti právních názorů obecných soudů nutno konstatovat, že sjednocování judikatury je úkolem Nejvyššího soudu a nikoli soudu Ústavního.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2014
Vlasta Formánková v. r.
předsedkyně senátu