Constitutional Court dismissed constitutional complaint against ordinary courts for procedural errors in arbitration appeal. The court ruled the complaint was clearly unfounded. The court found no violation of constitutional rights. The decision upheld the ordinary courts' rulings. The complaint was rejected as clearly unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by SMEYK REALITY s.r.o. against rulings of the Supreme Court and the Regional Court in Olomouc. The complainant argued that the appellate and supreme courts failed to recognize procedural defects in the arbitration proceedings that warranted annulment, thereby violating her rights to a fair trial and equality of arms. The court determined that the ordinary courts acted within their jurisdiction and that the decisions were logically sound and adequately reasoned, finding no evidence of a violation of constitutionally guaranteed rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court may not intervene in the decisions of ordinary courts unless those courts have exceeded the limits of constitutionally guaranteed fundamental human rights, and such intervention is only permitted when the ordinary courts have acted beyond their constitutional mandate.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky SMYK REALITY s.r.o., se sídlem v Praze, Vyšehradská 1349/2, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1521/2013-133 ze dne 27. listopadu 2013 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 7 Cmo 294/2012-99 ze dne 12. února 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení svých práv na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení zaručených čl. čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 49 Cm 2/2011-73 ze dne 21. května 2012 zrušil rozhodčí nález sp. zn. Rsp. 1216/10 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 18. listopadu 2010, jímž bylo žalované ENERGO IPT. s.r.o. (dále jen "žalovaná") uloženo zaplatit stěžovatelce částku 8.422.559,87 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a uložil žalované zaplatit stěžovatelce náklady řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelka uvádí, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu podala proto, že rozhodčí soud se v její věci dopustil zásadních pochybení a byly dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 31 odst. 1 písm. b), e) a g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím a o výkonu řízení (dále jen "ZRŘ"). Krajský soud v Brně po provedeném dokazování žalobě podle stěžovatelky vyhověl, neboť shledal naplnění zrušovacích důvodů dle ust. § 31 odst. 1 písm. b) a e) ZRŘ.
Stěžovatelka má za to, že vady řízení před rozhodčím soudem uvedené stěžovatelkou v žalobě a následných podáních stěžovatelky činěných před odvolacím i dovolacím soudem naplňují charakter procesních vad, pro které bylo na místě rozhodčí nález zrušit, jak správně dovodil Krajský soud v Brně. Postupem odvolacího a dovolacího soudu, které jejímu návrhu nevyhověly, tak bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejích výše označených ústavně zaručených práv. Pro toto své tvrzení stěžovatelka předkládá podrobnější argumentaci.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.
Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se v nich vypořádaly dostatečně se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jejich závěry nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí, jakožto na projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování, pouze odkazuje s tím, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. srpna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu