Constitutional Court dismisses constitutional complaint for exhaustion failure and lack of jurisdiction over bar association. The applicant failed to exhaust remedies and the Court lacks authority over the bar association. The Court rejects the complaint as inadmissible and outside its jurisdiction.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court partially rejected the constitutional complaint, finding it inadmissible due to failure to exhaust legal remedies and outside its jurisdiction regarding the bar association. The applicant had not filed an appeal within the deadline and lacked proof of exhausting the appeal to the City Court, while the Court explicitly lacks authority to review the bar association's actions. Consequently, the complaint was dismissed in part under § 43(1)(e) and declared inadmissible in part under § 43(1)(d) of the Constitutional Court Act.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all relevant legal remedies, and the Constitutional Court lacks jurisdiction over complaints directed at other public authorities or their derived bodies.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci "ústavní stížnosti" Ing. Vladimíra Tůmy, CSc., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 8 C 37/2010 a proti postupu České advokátní komory, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, nazvaným "ústavní stížnost", navrhovatel napadl postup Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném u něj pod výše citovanou spisovou značkou, neboť dle jeho soudu nebylo možno ve věci "podat důkazy a vyslechnout případné svědky", ani podat odvolání z důvodu nedoručení rozsudku nalézacího soudu, jakož i postup České advokátní komory, která dle něj dezinformuje veřejnost na svých internetových stránkách.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že je zčásti nepřípustný, zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud zjistil, že navrhovatel brojí proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho základních práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb.). Navrhovatel přiložil kopie rozsudku jmenovaného soudu č. j. 8 C 37/2010-78 ze dne 8. 6. 2011 a usnesení téhož soudu č. j. 8 C 37/2010-101 ze dne 13. 3. 2012, kterým bylo navrhovatelem podané odvolání proti citovanému rozsudku obvodního soudu odmítnuto pro nedodržení odvolací lhůty. V tomto usnesení byl navrhovatel vyrozuměn o možnosti podat odvolání k Městskému soudu v Praze, přičemž vyčerpání tohoto opravného prostředku nedoložil a z výstupu aplikace InfoSoud oficiálního on-line portálu Ministerstva spravedlnosti na adrese http://infosoud.justice.cz se taková skutečnost u předmětného řízení rovněž nepodává. Nadto nelze přehlédnout, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti zmíněnému usnesení, které bylo vydáno již 13. 3. 2012, v mezidobí pravděpodobně také uplynula. Ústavní soud však za účelem prověření posledně uvedené skutečnosti spis obvodního soudu (resp. kopii dokladu o doručení) nevyžadoval, neboť by to nemohlo ničeho změnit na samotné přípustnosti ústavní stížnosti.
Pokud jde o výhrady stěžovatele směřující proti postupu České advokátní komory, není Ústavní soud k jejich projednání příslušný. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje skutečnost, že mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci či od ní odvozených subjektů. O námitkách stěžovatele mohou rozhodnout jednak příslušné orgány České advokátní komory, anebo mohou být podrobeny soudnímu přezkumu v závislosti na povaze navrhovatelem uplatňovaného práva; tyto otázky však do kompetence Ústavního soudu, jak je vymezena čl. 87 Ústavy České republiky a konkretizována zákonem o Ústavním soudu, nepatří.
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož předpisu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud současně nevyzýval navrhovatele k odstranění vad podání s ohledem na absenci právního zastoupení, neboť i kdyby se stěžovateli zdařilo tento nedostatek odstranit, ničeho by to na nemožnosti podrobit ústavní stížnost meritornímu přezkumu nezměnilo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. července 2014
Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj