Constitutional Court dismisses appeal against disciplinary ruling for judge-executor regarding unpaid debts and lack of cooperation.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Oldřicha Svobody, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové, Krunertova 425/24, zastoupeného Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem se sídlem Znojmo, nám. Republiky 18, proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2013 č. j. 15 Kse 3/2013-31, a o návrhu na zrušení ustanovení § 21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2013 č. j. 15 KSE 3/2013-31. V označeném rozhodnutí byl stěžovatel uznán vinným kárnými proviněními spočívajícími a) v tom, že jako osoba mající postavení soudního exekutora nesplnil řádně a včas své peněžité závazky vůči věřitelům, pročež bylo proti němu vedeno exekuční řízení (tím porušil čl. 3 odst. 1 a 2 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů a současně narušil důstojnost exekutorského povolání), a b) neposkytl součinnost Ministerstvu spravedlnosti ČR jako dohledovému orgánu (tedy porušil povinnosti stanovené právním a stavovským předpisem) - za předmětné kárné delikty mu byla podle § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, uložena pokuta ve výši 10 000 Kč.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval zásahem do práva na spravedlivý proces, k němuž došlo podle jeho názoru zejména tím, že kárné řízení vedl vrcholný soudní orgán (Nejvyšší správní soud), jehož rozhodnutí nebylo možno zvrátit uplatněním řádného opravného prostředku. Z důvodu tvrzené protiústavnosti stěžovatel rovněž navrhoval zrušení ustanovení § 21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů.

II. Právní posouzení

3. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí, opatření či jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

4. V posuzované věci kárný senát Nejvyššího správního soudu na základě řádně zjištěného skutkového stavu, jenž Ústavní soud v intencích ustálené judikatury nemůže přehodnocovat, dostatečně a logicky odůvodnil své závěry ve vztahu ke kárným proviněním stěžovatele (soudního exekutora). Napadené rozhodnutí tak nevykazuje prvky libovůle nebo podstatného vybočení z rámce ústavnosti.

5. K námitce stěžovatele poukazující na nemožnost domáhat se přezkumu rozhodnutí vydaného v kárném řízení a na složení kárného senátu odkazuje Ústavní soud na odůvodnění svého plenárního nálezu ze dne 29. 9. 2010

sp. zn. Pl. ÚS 33/09

(N 205/58 SbNU 827), jímž byl zamítnut návrh na zrušení ustanovení § 21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. Ústavní soud v uvedeném nálezu dospěl k závěru, že právní úprava, která kárně obviněnému neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, není protiústavní.

6. Zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, Ústavním soudem zjištěn nebyl, a proto byly ústavní stížnost i návrh s ní spojený mimo ústní jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrhy zjevně neopodstatněné odmítnuty.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu