Constitutional Court dismisses constitutional complaint filed without lawyer representation after prior warnings. Stayer ignored mandatory counsel requirement despite repeated instructions. Court rejects further warnings as ineffective formalism. Verdict: Dismissed.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota without a lawyer's representation. Although the applicant had previously filed similar complaints without counsel and was repeatedly warned of the mandatory requirement, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the Court applied the provision on inadmissibility due to lack of representation and rejected the request without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation, even after repeated warnings, provided that prior identical proceedings have already established the principle.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 10/2014 ze dne 9. 4. 2014 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 11/2014 ze dne 9. 4. 2014, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 6. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
I. ÚS 467/09
,
I. ÚS 787/09
,
III. ÚS 291/09
,
IV. ÚS 424/09
,
III. ÚS 1204/10
,
II. ÚS 1778/10
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 1478/09
a další).
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2014
Vojtěch Šimíček, v. r.
soudce zpravodaj