Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property ownership and good faith possession interpretation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Karel Vilímek against lower court rulings on property ownership. The applicant argued that the appellate and supreme courts incorrectly assessed the plaintiff's good faith possession, violating his fundamental rights under Articles 11 and 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined the complaint was manifestly unfounded, noting that lower courts had adequately examined the facts and applied the law without exceeding constitutional boundaries.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not review the application or interpretation of sub-constitutional law unless it involves extreme excesses or arbitrary application exceeding the constitutional plane.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Karla Vilímka, zastoupeného Ivanem Punčochářem, advokátem se sídlem Planá nad Lužnicí, Nad Hejtmanem 17, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 8. 3. 2013 č. j. 15 Co 98/2013-249 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 č. j. 22 Cdo 2558/2013-293, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje - s tvrzením o porušení jeho práv zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - zrušení v záhlaví označených rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu. Napadeným rozhodnutím dovolacího soudu bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání stěžovatele, podané s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, proti rozhodnutí odvolacího soudu - Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře. Tímto rozhodnutím byl ve výroku o určení vlastnického práva potvrzen rozsudek soudu prvního stupně - Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 9. 2012 č. j. 9 C 70/2009-198, ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2013 č. j. 9 C 70/2009-239, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí částí pozemků specifikovaných v rozhodnutích.
Neústavnost napadených rozhodnutí spatřuje stěžovatel (v řízení o určení vlastnictví v postavení žalovaného) v tom, že odvolací i dovolací soud podle jeho názoru nesprávně posoudily otázku dobré víry žalobkyně u držby předmětných pozemků, v důsledku čehož mělo dojít k porušení shora označených základních práv.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud zejména připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu uplatňování a interpretace podústavního práva, nejde-li o extrémní excesy či svévolnou aplikaci práva přesahující do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.
Pokud jde o danou věc, jak je patrno z obsahu připojených příloh, již soudy prvního a druhého stupně se jí řádně věnovaly. Na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k rozhodnutí o určení vlastnického práva. Totéž lze uvést o rozhodnutí dovolacího soudu. Jeho srozumitelné zdůvodnění, objasňující dostatečně důvody odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání pro jeho nepřípustnost, považuje Ústavní soud za přesvědčivé, nevykazující prvky libovůle a v podrobnostech lze na něj odkázat.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu