Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Higher Court ruling on procedural time limits. The applicant failed to satisfy the mandatory condition of being represented by a lawyer, a requirement repeatedly emphasized in previous proceedings. The court rejected the complaint because the formal defect precluded any substantive review, noting that repeated warnings rendered further individual reminders unnecessary.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation, as this formal defect precludes substantive examination.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. UL 65/2013 ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 20. 5. 2014 doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. UL 65/2013 o odmítnutí návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh podaný k Ústavnímu soudu však trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Jak přitom vyplývá ze stovek řízení o návrzích, jež stěžovatel k Ústavnímu soudu v minulosti podal, tento postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o uvedené podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věcech stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
IV. ÚS 424/09
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 783/12
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj