Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and right to court in civil compensation case.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Václav Touš against lower court rulings denying civil compensation for alleged wrongful official acts. The applicant claimed violations of property rights and the right to a court, arguing that criminal proceedings resulted in unjustified losses against a company. The court found no violation because the applicant failed to pursue civil claims promptly and the lower courts correctly addressed the disputed issues without infringing constitutional guarantees.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the applicant failed to exercise rights diligently or if the lower courts' decisions do not constitute a disproportionate infringement of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Václava Touše, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 971/2013-137, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012 č. j. 14 Co 404/2012-107 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 7. 2012 č. j. 20 C 87/2011-86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, konkrétně práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zejména práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Porušen měl být též čl. 4 Ústavy, podle nějž jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci.
Napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba o 84 000 Kč s příslušenstvím proti České republice jako náhrady škody za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku se stěžovatel nemohl domoci svého nároku na náhradu škody vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím komplementářům. Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrzen. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze.
Stěžejním důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání vzniku škody v důsledku nesprávného úředního postupu, když zejména postup orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci nebylo možno považovat za nesprávný úřední postup, výsledek trestního stíhání ve věci byl nejistý, stěžovatel se ani po odložení věci nedomáhal náhrady škody vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím společníkům, žalobou v občanském soudním řízení ani žalobou na určení popřené pohledávky z důvodu promlčení v konkurzním řízení vedeném na majetek Joint Invest Action, k. s. ještě v době rozhodování obecných soudů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému obecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Stěžovatel především sám dostatečně nedbal ochrany svých práv, jestliže se ani po skončení trestního řízení nedomáhal svého nároku vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím společníkům, v řízení podle občanského soudního řádu, resp. podle insolvenčního zákona. Teprve v takovém řízení mohlo být (a to v civilním řízení až a pouze k případné námitce promlčení nároku ze strany žalovaných) závazně rozhodnuto o důsledcích předchozího trestního řízení a vlivu tvrzených vad trestního stíhání obviněných na běh promlčecí lhůty k uplatnění nároku stěžovatele.
Soudy se zabývaly otázkami rozhodnými pro posouzení žalobních tvrzení stěžovatele a svá rozhodnutí obšírně a přesvědčivě odůvodnily, včetně odkazů na dřívější rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Skutečnost, že se nezabývaly všemi tvrzeními a návrhy stěžovatele sama o sobě neznamená porušení práva na soudní ochranu subjektivních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani práva na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu