Constitutional Court dismisses father's appeal on custody and alimony, appointing child protection office as guardian due to conflict of interest.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Markétou Ulmanovou, advokátkou se sídlem Mladá Boleslav, Starofarní 132, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č.j. 30 Co 563/2012-644, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2012, č.j. 0 P 273/2010-566, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a 1) M. M., 2) nezletilé A. M., 3) nezletilé B. M. a 4) nezletilé M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Nezletilé A. M., nezletilé B. M. a nezletilé M. M., se opatrovníkem pro zastupování v řízení ustanovuje Úřad městské části Praha 4.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 21. 6. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2013, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na ochranu rodinného života, zaručené čl. 32 Listiny. Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o tom, že se nezletilé dcery stěžovatele (zde vedlejší účastnice) svěřují do střídavé výchovy obou rodičů. Napadenými rozhodnutími bylo dále rozhodnuto o vyživovací povinnosti obou rodičů, zamítnut návrh stěžovatele na snížení výživného, jakož i návrh stěžovatele na uhrazení a dorovnání výživného.

Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ustanovením § 469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.

Jak vyplývá z výše uvedeného, ústavní stížnost stěžovatele, v níž stěžovatel napadl závěry obecných soudů týkající se výživného pro nezletilé, se úzce dotýká konkrétních zájmů nezletilých, jež mají postavení vedlejších účastnic řízení o ústavní stížnosti, přičemž jejich zákonní zástupci jsou také účastníky (resp. vedlejšími účastníky) řízení o ústavní stížnosti, může tedy dojít ke střetu jejich zájmů.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ustanovit opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilých coby vedlejších účastnic v řízení o ústavní stížnosti

sp. zn. I. ÚS 1963/13

, a to zejména prostřednictvím vyjádření k věci na základě výzvy Ústavního soudu a případně dalších nezbytných procesních úkonů. S ohledem na povahu sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník příslušný orgán vykonávající sociálně - právní ochranu dětí, v tomto případě Úřad městské části Praha 4, který nezletilé zastupoval již v řízení před obecnými soudy. Proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Ústavní soud připomíná, že v souladu s § 30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se kolizní opatrovník v řízení může nechat zastupovat advokátem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2014

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu