Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of ordinary appeal remedies under new procedural law.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelky A - AGENT, s. r. o., IČ: 25552899, se sídlem Gorkého 970/45, Brno, zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem, ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ PELÍŠEK, NAVRÁTIL & PARTNEŘI s. r. o., se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 6. 2. 2014 č. j. 22 Co 49/2014-16 a proti usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. Josefa Cingroše, Exekutorský úřad Brno - město ze dne 16. 1. 2014 č. j. 009EX 6033/13-11, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a Mgr. Ing. Josefa Cingroše, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno - město jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka napadla ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 4. 2014 shora označená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a Mgr. Ing. Josefa Cingroše, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno - město s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno zejména ustanovení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelce vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. 2. 2014, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Usnesení odvolacího soudu obsahuje poučení o možnosti podání dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudního exekutora, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Z dostupných listin však neplyne, že by stěžovatelka mimořádného opravného prostředku využila. Přiložené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 23 Cdo 894/2011-118 na posuzovanou věc nedopadá, resp. netýká se předmětu řízení či jeho účastníků. V případě stěžovatelky není možné hovořit ani o případné výjimce podle § 75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu

4. Nová úprava nepřípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Dosavadní konstrukce ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se opouští dosavadní koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatornímu přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, dochází též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle nově účinné právní úpravy musí stěžovatelka vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6). Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další "čtvrtou" přezkumnou instancí v rámci civilního, správního či trestního soudnictví.

5. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj