Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial and illegal evidence in criminal case.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 144/2013-534 ze dne 25. 6. 2013 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 2 T 52/2012-504 ze dne 21. 1. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, garantované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Jak Ústavní soud z připojeného spisového materiálu zjistil, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 2 T 52/2012-504 ze dne 21. 1. 2013 uznán vinným trestným činem křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 175 odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Trestná činnost, jíž se stěžovatel dle zjištění obecného soudu dopustil, zkráceně řečeno spočívala v tom, že společně se svým otcem, spoluobžalovaným P. J. st., jako svědci v civilním řízení vedeném před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou po řádném poučení lhali o realizaci a platbě prováděných prací na stavbě rodinného domu v obci J., aby při vypořádání společného jmění manželů J. zvýhodnili P. J. ml.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně posléze podali oba obžalovaní odvolání, které však Krajský soud v Hradci Králové unesením č. j. 12 To 144/2013-534 ze dne 25. 6. 2013 podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl jako nedůvodné.

V ústavní stížnosti označil stěžovatel procesní postupy orgánů činných v trestním řízení i jejich rozhodnutí za nesprávné, odporující znění trestního řádu a porušující ústavní principy České republiky jako právního státu. Podle názoru stěžovatele trpělo řízení před soudem prvního stupně podstatnými vadami, nalézací soud se nedostatečně vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a nesprávně právně kvalifikoval jednání popsané v obžalobě. Výrok o vině soud pak dle přesvědčení stěžovatele chybně založil na protokolech o jednání ve věci 7 C 183/2007 a výsleších "zcela zaujatých svědků", příbuzných protistrany v civilním sporu, přestože se jednalo o důkazy svým obsahem i účelem velmi rozporné. Ve vztahu k protokolům o jednání soudu v civilním řízení stěžovatel dále poznamenal, že byly pořízeny v rozporu s ustanovením § 40 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jinými slovy byly získány nezákonně. Zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele se měl dopustit následně i odvolací soud, neboť "nereparoval" výše uvedená pochybení soudu prvního stupně.

II. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že projednávaná ústavní stížnost je založena na totožné argumentaci jako návrh ve věci spoluobžalovaného P. J. st., o němž bylo vedeno řízení pod

sp. zn. II. ÚS 2844/13

. V tomto řízení byl Ústavní soud konfrontován po skutkové i právní stránce se shodným případem, přičemž shledal, že závěry Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i postup, jímž nalézací, potažmo odvolací soud k těmto závěrům dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci, proto na odůvodnění usnesení

sp. zn. II. ÚS 2844/13

ze dne 29. 4. 2014 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a v části, zahrnující námitku nesprávné právní kvalifikace jednání stěžovatele, odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu