Constitutional Court dismisses appeal on litigation costs, ruling ordinary courts have exclusive competence. The appeal is rejected as not sufficiently justified. The Court finds no procedural excess. The appeal is rejected as not sufficiently justified.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the plaintiff against the Supreme Court's ruling on litigation costs in a copyright dispute. The plaintiff argued that the appellate court's application of the costs statute constituted a procedural excess by forcing him to bear costs despite partial success. The Court ruled that assessing litigation costs is the exclusive competence of ordinary courts and that the appeal did not demonstrate a procedural excess warranting constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints regarding litigation costs unless a procedural excess of extreme disproportionality with the principles of justice is demonstrated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Tomáše Peciny, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph. D., advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1, proti výrokům II. a III. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2013 č. j. 3 Co 56/2011-269, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá shora označené výroky usnesení Vrchního soudu v Praze týkající se nákladů řízení v autorskoprávním sporu. Stěžovatel ve sporu před obecnými soudy vystupoval v procesní pozici žalobce. Soud prvého stupně jeho žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 28.015 Kč spolu s příslušenstvím. Co do částky 16.385 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud prvého stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dále soud uložil povinnost zaplatit České republice na nákladech státu žalovanému částku 14.063 Kč a žalobci částku 8.259 Kč (výrok IV.).
Ústavní stížností napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele směřujícího do nákladů řízení tak, že výrok III. rozhodnutí nalézacího soudu byl změněn ve prospěch stěžovatele s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci (stěžovateli) náhradu nákladů řízení ve výši 8.960,- Kč, přičemž odvolací soud aplikoval § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož "i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu". Podle odvolacího soudu z obsahu spisu a zejména z otázek položených znalci vyplývá, že to byl právě znalecký posudek, na jehož základě soud prvního stupně dospěl k závěru, jaká je výše obvyklé odměny náležející autorovi.
V ústavní stížností napadených výrocích II. a III. rozhodl odvolací soud tak, že výrok nalézacího soudu IV., týkající se povinnosti účastníků nahradit v poměrné výši náklady vzniklé státu, se potvrzuje (výrok II.), a že žádný z účastníků řízení nemá nárok na úhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud zde aplikoval § 148 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého má "stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků".
Stěžovatel napadá výroky II. a III. rozhodnutí odvolacího soudu s tvrzením, že odvolací soud tím, že potvrdil rozhodnutí o povinnosti stěžovatele nahradit v poměrné výši náklady vzniklé státu, a to za situace, kdy rozhodnutí soudu nalézacího záviselo na závěrech znaleckého posudku, se dopustil "literaristickou aplikací" § 148 odst. 1 o. s. ř. zjevné svévole, čímž porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 a násl. Listiny a zprostředkovaně též právo na ochranu majetku zakotveného v čl. 11 Listiny. Stěžovatel uvádí, že mu sice bylo vůči žalovanému přiznáno na nákladech řízení 8 960 Kč (aplikací § 142 odst. 3 o. s. ř.), avšak prakticky stejnou částkou 8 259 Kč se musí dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podílet na úhradě nákladů státu a efektivně tak musí své náklady - ač byl procesně úspěšný - nést sám.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že posuzování okolností důležitých pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je zásadně kompetencí obecných soudů. Zásah Ústavního soudu připadá do úvahy zcela výjimečně, a to v případě procesního excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva, nýbrž by měl již charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2011,
sp. zn. I. ÚS 2210/11
, přístupné na nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy přistupuje k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení značně rezervovaně, což je dáno také tím, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodování o nákladech řízení nelze klást z hlediska zásad spravedlivého procesu na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodování ve věci samé (srov. usnesení ze dne 5. 8. 2002
sp. zn. IV. ÚS 303/02
, U 25/27 SbNU 307).
Odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení doslovnou aplikací ustanovení 148 odst. 1 o. s. ř. nedopustil excesu, který by byl způsobilý otevřít prostor pro meritorní přezkum rozhodnutí obecného soudu, a tedy prostor pro přehodnocování úvah obecného soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu