Constitutional complaint dismissed as filed after the two-month statutory deadline expired.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court found the filing occurred after the two-month deadline mandated by the Constitutional Court Act. Consequently, the complaint was inadmissible due to the expiration of the statutory time limit.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints must be filed within two months of the final procedural act, and late filings are inadmissible regardless of the alleged nature of the state interference.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., t. č. UVTOS, Slovenská republika, zastoupeného Mgr. Katarínou Janiskovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011 sp. zn. 2 To 24/2011 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2011 sp. zn. 2 T 2/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestněprávní věci.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2013, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soud usnesením
sp. zn. III. ÚS 986/11
ze dne 26. 7. 2011 ústavní stížnost stěžovatele proti týmž rozhodnutím obecných soudů s poukazem na § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Z tohoto stěžovatelova procesního postupu je patrné, že s obsahem rozsudku Vrchního soudu v Praze, napadeného nyní projednávanou ústavní stížností, byl již tehdy obeznámen (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 2962/07
ze dne 17. 7. 2008 a
sp. zn. III. ÚS 1506/08
ze dne 19. 2. 2009). Jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 23. 10. 2013, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně. I kdyby mohlo jít o ústavní stížnost proti tzv. jinému zásahu veřejné moci, jak se mylně domnívá stěžovatel, platilo by totéž (§ 72 odst. 5 téhož zákona). Stěžovatelem naznačená oponentura zmíněnému usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 986/11
ze dne 26. 7. 2011 je pak - nejen proto - bezpředmětná.
Proto nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2014
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj