Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of legal representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the organization Centrum Consultant Finance against lower court rulings. The applicant had previously submitted dozens of similar complaints and was repeatedly instructed by the Court that legal representation by a lawyer and a power of attorney were mandatory. The Court determined that despite these prior warnings, the current submission lacked essential formalities, including a lawyer's representation and a clear statement of violated rights, rendering the complaint inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 289/1992 Coll., on Lawyers: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without a hearing if it fails to meet statutory formal requirements, particularly the mandatory requirement for legal representation by a lawyer, provided the applicant has been previously informed of these obligations in identical proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti spolku CENTRUM CONSULTANT FINANCE, IČ: 22827854, se sídlem Ostrava - Hulváky, Sokola Tůmy 1099/1, proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2013 č. j. 57 Co 827/2013-41 a proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2013 č. j. 85 C 32/2013-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů a současně žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Ústavním soudem.
Z evidence Ústavního soudu bylo ke dni rozhodnutí v této věci zjištěno, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu desítky obdobných podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen. Za uvedenou dobu byl tedy stěžovatel dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje.
Ačkoliv byl tedy stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní projednávané podání základní formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nesplňuje. Stěžovatel nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; k návrhu nebyla přiložena plná moc pro zastupování a podání nesplňovalo ani další zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti (např. nebylo z něj zřejmé, jaká ústavně zaručená práva měla být porušena a čeho konkrétně se stěžovatel domáhá).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání. Vyvodit vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se vytčené vady odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších vadách dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení - pro konkrétní řízení - neefektivním a formalistickým. Navíc, jak zjistil Ústavní soud v jiném (ale obsahově shodném) řízení ve věci téhož stěžovatele, řízení o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle ustanovení § 18 zákona o advokacii (spočívající v zastoupení stěžovatele před Ústavním soudem), bylo Českou advokátní komorou zastaveno (č. j. 632/14 ze dne 19. 3. 2014), protože stěžovatel, ve lhůtě poskytnuté Českou advokátní komorou, ani nedoložil, která osoba je oprávněna za něj jednat, ani nepředložil originál plné moci opravňující k jeho zastupování.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti stanovené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj, s ohledem na uvedené skutečnosti, shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto stěžovatelovo podání bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2014
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj