Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and failure to correct defects.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. UL 66/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. března 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle ust. § 29 a ust. § 30 odst. 1 cit. zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností, a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta. Řada z nich byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.

Z mnoha řízení vedených Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. I. ÚS 467/09

,

sp. zn. I. ÚS 787/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. IV. ÚS 424/09

,

sp. zn. III. ÚS 1204/10

,

sp. zn. II. ÚS 1778/10

,

sp. zn. II. ÚS 3730/13

atd., dostupná na http://nalus.usoud.cz/).

Stěžovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovalo. Přístup stěžovatele, kdy naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatele o ochranu svých vlastních práv.

Podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo opakovaně v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2014

Radovan Suchánek v. r.

soudce zpravodaj