Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to premature filing after appeal rejection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a criminal conviction for obstructing official decisions. The applicant filed the complaint while simultaneously pursuing an appeal to the Supreme Court, violating the exhaustion of remedies requirement. The Court ruled that the appeal constituted the final procedural remedy, making the constitutional complaint premature and inadmissible under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed before the exhaustion of all procedural remedies, including an appeal that has not yet been rejected as inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu I. F., právně zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře NS & partners, s.r.o., České Budějovice, Puklicova 52, směřujícímu proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. října 2013, č.j. 4 T 202/2013-86, a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. ledna 2014, č.j. 3 To 678/2013-102, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. března 2014, se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, jímž byl shledán vinným pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odstavce 1 písmene a) trestního zákoníku, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let; a následného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na splnění procesních náležitostí projednávaného podání k Ústavnímu soudu, a z vyžádaného spisu zjistil, že stěžovatel souběžně s ústavní stížnosti podal i dovolání k Nejvyššímu soudu (č.l. 118 a násl.).
Podmínka daná v ustanovení § 75 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odstavec 1, věta za středníkem, § 72 odstavec 4 zákona o Ústavním soudu).
Navrhovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, čímž došlo v posuzované věci k souběhu s jeho ústavní stížností. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je však její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu). Zároveň po stránce materiálního požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (viz obdobně usnesení
sp. zn. I. ÚS 2162/11
a
sp. zn. IV. ÚS 16/11
publikovaná na http//nalus.usoud.cz). Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo navrhovatele na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu)".
Pokud navrhovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka