Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to repeated court proceedings and evidence gaps.

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. B., právně zastoupeného JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Sokolovská 24, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. ledna 2013, č.j. 9 To 618/2012-617, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2013, č.j. 8 Tdo 503/2013-28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6 a v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. září 2012, č.j. 4 T 119/2009-583, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání jednak trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odstavce 1 a 4 písmeno b) trestního zákona, dílem dokonaného a dílem nedokonaného podle § 8 odstavce 1 trestního zákona a jednak trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odstavce 2 trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků podmíněně odloženému na zkušební dobu čtyř roků, při současném vyslovení dohledu. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni citovaným rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech v plném rozsahu a nově jej shledal vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odstavce 2 a 4 písmeno b) trestního zákona za použití § 8 odstavce 1 trestního zákona, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou roků. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele odmítnuto.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho přesvědčení jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Provedené důkazy podle něj nesvědčily o tom, že by uvedený trestný čin spáchal. Uvedeným postupem proto měla být porušena zásada in dubio pro reo. Uvedl, že obecný soud musí dodržet vysoký standard, pokud jde o vypovídací hodnotu i hodnověrnost provedeného důkazu. Zákonná volnost v rozhodování nemůže být absolutní, nevázaná na pravděpodobnost určitých skutečností. V projednávaném případě tak nebyla zcela prokázána subjektivní stránka trestného činu. Dále stěžovatel konkretizoval své výhrady proti důkazům v jeho neprospěch, s tím, že nalézací soud žádné další důkazy neprovedl. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu (například

sp. zn. IV. ÚS 649/2000

; III. ÚS 575/01; II. ÚS 205/03; I. ÚS 55/04) i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 4 T 119/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Ze spisu nalézacího soudu se podává, že obecné soudy se věcí zabývaly opakovaně. Nejprve Okresní soud v Karlových Varech shledal stěžovatele vinným a odsoudil jej rozsudkem ze dne 31. srpna 2010, č.j. 4 T 119/2009-380, k odvolání stěžovatele však Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. listopadu 2010, č.j. 9 To 420/2010-405, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 20. října 2011, č.j. 4 T 119/2009-499, nově rozhodl a stěžovatele opět shledal vinným a odsoudil jej. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. února 2012, č.j. 9 To 607/2011-532, znovu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu zpět. Poté, co nalézací soud opravil skutkovou větu, vydal shora uvedený rozsudek ze dne 11. září 2011. Poté odvolací soud napadeným rozsudkem pouze napravil právní kvalifikaci, kterou již dříve jako vadnou okresnímu soudu vytkl. Soudy se tedy věcí zabývaly opakovaně, byly doplněny důkazy požadované obhajobou, týkající se příčin výbuchu, byli dovyslechnuti svědci.

Námitky, které stěžovatel v ústavní stížnosti předložil, rozvíjely argumentaci stěžovatele v průběhu řízení ve věci samé. Stěžovatel neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Postupovaly přitom ústavně konformním způsobem, v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu