Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding administrative court jurisdiction and lawyer removal as unfounded.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Terezie Regnardové, zastoupené JUDr. Martinem Hádkem, advokátem se sídlem Trnková 1864/22, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2013 č. j. 4 Ads 124/2012-44 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012 č. j. 17 Cad 107/2008-254, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků soudů ve správním soudnictví, a to pro tvrzené porušení jejích práv a svobod, zejména uvedených v čl. 38 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka konkrétně namítá, že byla odňata svému zákonnému soudci, když byla její věc rozhodována Krajským soudem v Ostravě, a to přes její opětovnou snahu, aby věc rozhodoval, mj. vzhledem k jejímu faktickému pobytu v Praze, Městský soud v Praze. Dále stěžovatelka namítá, že byla její věc u Krajského soudu v Ostravě odejmuta soudci Mgr. Jiřímu Gottwaldovi a následně přidělena soudci téhož soudu JUDr. Petru Indráčkovi a dále, že ani na její opakovanou žádost odůvodněnou ztrátou důvěry nedošlo ke zproštění jí ustanoveného právního zástupce JUDr. Stanislava Grosse a k ustanovení jiného právního zástupce.

II. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2008 č. 505 224 334 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod (výrok I.); současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů (výrok II.), že se zamítá návrh stěžovatelky (v postavení žalobkyně) na zproštění JUDr. Stanislava Grosse zastupování žalobkyně v této právní věci a na ustanovení jiného právního zástupce z řad advokátů (výrok III.), a že se určuje odměna advokáta JUDr. Stanislava Grosse částkou 20 566 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.).

V odůvodnění k výroku III. krajský soud uvedl, že se neztotožnil s jejím názorem ohledně způsobilosti jí tvrzených skutečností (vztah JUDr. Grosse k jejímu bývalému zaměstnavateli Třineckým železárnám, a. s. v tzv. kauze akcií Moravia Energo), které by mohly narušit důvěru mezi žalobkyní a jejím právním zástupcem, a proto nepřistoupil k jeho zproštění a ustanovení jiného (v dané věci v pořadí již třetího) advokáta. Obdobně rozhodl krajský soud již usnesením ze dne 20. 5. 2010 č. j. 17 Cad 107/2008-72.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (výrok I.) a byl též zamítnut návrh na změnu ustanoveného právního zástupce (výrok II. - shodně jako v předchozím rozhodnutí v téže věci ze dne 16. 9. 2010 č. j. 6 Ads 86/2010-136). Kromě toho bylo napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu rozhodnuto o nákladech řízení a o odměně zástupce stěžovatelky.

III. Na základě posouzení obsahu ústavní stížnosti a po prostudování vyžádaných soudních spisů Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal oba napadené rozsudky soudů ve správním soudnictví a jim předcházející řízení a konstatuje, že neshledal takové vady řízení správních soudů, které tvrdí stěžovatelka a které by nepřípustně postihly některé z jejích ústavně zaručených základních práv či svobod nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Z odůvodnění napadených rozsudků soudů ve správním soudnictví je zřejmé, že se tyto soudy zevrubně zabývaly všemi hledisky posouzení zdravotního stavu stěžovatelky a jeho příčin se zvláštním důrazem na stěžovatelkou rozporované aspekty. V rozhodnutí obou soudů jsou rovněž náležitě a přesvědčivě odůvodněny jejich výroky týkající se nezproštění JUDr. Stanislava Grosse zastupováním stěžovatelky a nejmenování nového zástupce stěžovatelky.

Ze spisu krajského soudu pak Ústavní soud zjistil, že ke změně soudce došlo na základě změny v rozvrhu práce na Krajském soudu v Ostravě, provedené v souvislosti se změnou jeho vnitřní organizace. O nepodjatosti soudce JUDr. Petra Indráčka již v průběhu řízení rozhodoval k námitce stěžovatelky též Nejvyšší správní soud.

Jako nepřípadnou Ústavní soud shledal rovněž námitku stran nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě. Příslušnost tohoto soudu byla určena v souladu se zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle jehož § 7 odst. 3 je k řízení ve věcech důchodového pojištění příslušný krajský soud, v jehož obvodu má žalobce (trvalé) bydliště, a teprve pokud takové nemá, pak podle místa, kde se zdržuje.

Ústavnímu soudu, jelikož neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu