Constitutional complaint dismissed because complainant lacked standing to claim rights of third-party property owner.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Hanouska, zastoupeného JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, směřující proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Městským soudem v Brně, sp. zn. 70 Nt 1542/2013, ze dne 28. 2. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 17. 5. 2013, směřuje proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 28. 2. 2013, vydanému Městským soudem v Brně, sp. zn. 70 Nt 1542/2013.

Stěžovatel se domáhá zrušení výše uvedeného příkazu k domovní prohlídce, kterým byla nařízena domovní prohlídka v souvislosti s prováděnými úkony v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kterého se měl dopustit stěžovatel spolu s dalšími osobami. Samotná prohlídka byla provedena dne 18. 3. 2013 a ten samý den bylo stěžovateli předáno usnesení o zahájení trestního stíhání.

Stěžovatel má za to, že příkazem k domovní prohlídce byla porušena základní práva zaručená ústavním pořádkem České republiky, zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v době nařízení domovní prohlídky nebyl vlastníkem předmětné bytové jednotky on, ale jiné osoby a toto své tvrzení dokládá výpisem z katastru nemovitostí. Stěžovatel je toho názoru, že postup Městského soudu v Brně byl nezákonný, neboť domovní prohlídka nebyla provedena za přítomnosti ani s vědomím vlastníků bytové jednotky a bylo tak porušeno základní právo vlastníků bytové jednotky na ochranu vlastnického práva a také jejich základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným (ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu).

Z textu ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že stěžovatel se domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce z důvodu údajného porušení práv vlastníků předmětné bytové jednotky, a nikoliv z důvodu porušení svých vlastních práv, když porušení vlastních práv ani netvrdí. Ústavní soud však shledává jako neoprávněnou k podání ústavní stížnosti takovou osobu, která podává ústavní stížnost za někoho jiného. Stěžovateli tedy nepřísluší domáhat se v řízení o ústavní stížnosti ochrany práv třetích osob, když podat ústavní stížnost jménem jiné osoby nebo v obecném zájmu možné není (obdobně např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 530/98

ze dne 12. 3. 1999, usnesení

sp. zn. II. ÚS 122/10

ze dne 23. 3. 2010 nebo usnesení

sp. zn. IV. ÚS 103/13

ze dne 16. 10. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z vyložených důvodů a vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2014

Jaroslav Fenyk, v. r.

soudce Ústavního soudu