Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to identical prior rulings on same legal issues.

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti SOLAR PROJEKT LIBNÍČ, s.r.o., IČ 281 13 098, se sídlem Brno, Olomoucká 3419/7, právně zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Pásek Honěk & partners, Brno, Lidická 57, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 11. dubna 2012, č.j. 2890/12-1200, a rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2013, č.j. 10 Af 467/2012-34, a Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2013, č.j. 2 Afs 33/2013-33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Finanční úřad v Českých Budějovicích dne 9. ledna 2012, č.j. 3066/12/077910302673, a dne 26. ledna 2012, č.j. 26647/12/077910302673, zamítnul stížnosti stěžovatelky. Její odvolání Finanční ředitelství v Českých Budějovicích citovaným rozhodnutím zamítlo a napadená rozhodnutí správce daně potvrdilo. Následnou správní žalobu výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla následně zamítnuta i její kasační stížnost.

Stěžovatelka, provozovatelka fotovoltaické elektrárny, se domáhala od smluvního odběratele úhrady elektrické energie za období září, října a listopadu 2011, avšak požadovaná částka jí však nebyla uhrazena v plné výši, a to s odkazem na odvod dle ustanovení § 7a a násl. zákona č. 180/2005, Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v platném znění. Stěžovatelka za jednotlivá období podala na postup odběratele - plátce odvodu - stížnosti správci daně, ten je však zamítl. Odvolala se k finančnímu ředitelství, které její opravný prostředek rovněž zamítlo, a následně neuspěla ani se správní žalobou a kasační stížností. Svoji argumentaci v ústavní stížnosti stěžovatelka založila na nesouhlasu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 17/11, který příslušnou právní úpravu neshledal jako protiústavní. Stěžovatelka s ohledem na fakt, že správní soudy rozhodly v souladu s judikaturou Ústavního soudu, nesouhlasí s postupem správních soudů a domáhá se zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Af 467/2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud se nejprve zabýval okolnostmi podání ústavní stížnosti, přičemž z lustra Ústavního soudu zjistil, že stěžovatelka podala projednávanou ústavní stížnost, společně s dalšími identickými ústavními stížnostmi, o nichž již Ústavní soud rozhodl. Usnesením ze dne 6. února 2014,

sp. zn. III. ÚS 3211/13

, jako neopodstatněnou odmítl ústavní stížnost týkající se příslušných rozhodnutí za období od 1. května do 31. srpna 2011 a usnesením ze dne 27. února 2014,

sp. zn. I. ÚS 3213/13

, jako neopodstatněnou odmítl ústavní stížnost týkající se rozhodnutí za období od 1. května do 31. srpna 2012. S ohledem na identické námitky v citovaných ústavních stížnostech i s ohledem na obdobná rozhodnutí ve věcech společností právně zastoupených týmž advokátem a personálně se stěžovatelkou propojených, považuje čtvrtý senát Ústavního soudu za postačující na přechozí rozhodnutí odkázat.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu